úterý 23. února 2016

Džíny mimozemšťanů

Ne, v nadpisu opravdu není překlep. Nechci se zabývat džínami mimoňů; to by mohl být námět na nějaký další příspěvek. Materiálu by se našlo dost. Dnes to bude o džínách mimozemských.



Před nedávnem jsem se dozvěděl, že je to už dvacet let, co začal vycházet časopis Živel. Dodnes mám v hlavě obal jednoho z prvních čísel s designérkou a typografkou a hlavně matkou Živlu Klárou Kvízovou.


Jedno číslo bylo věnováno Japonsku a objevila se zde zajímavá myšlenka. Jejím jádrem byla úvaha o tom, že hledáme mimozemšťany mimo naši planetu a oni už dávno žijí v Japonsku. K tomu následoval výčet toho, proč vlastně Japonce považovat za mimozemšťany. 

Osobně mám s Japonci jedinou zkušenost. Kdysi mě se synem přepadli v Královské zahradě čtyři Japonky. Syn byl tenkrát takové pětileté princátko s dlouhými blond vlasy a Japonky nedali jinak, než že se s ním musí vyfotit. Když si ho tam pak různě aranžovaly, rozhodně mi nepřipadaly jako bytosti z tohoto světa.

Lee 101Z Riders

Asi nejsem sám, komu připadá, že Japonci ke všemu přistupují strašně puntičkářsky. Platí to nejen pro typické tradiční techniky jako je ikebana, bonsai, kaligrafie, japonská bondáž a bukkake, ale třeba i pro džíny. V Japonsku byla například v roce 2006 ušita dokonalá kopie džín Lee 101Z Riders z roku 1952, které ve dvou filmech proslavil James Dean.


Japonci ovšem mají také celou řadu svých vlastních značek velmi kvalitních džínsů. Nemůže samozřejmě chybět značka Samurai, která patří i ve světovém měřítku mezi nejlepší. Zenový klid vyzařuje z dalších dvou značek - Pure Blue Japan a Eternal.




Džíny Samurai nemohou zapřít inspiraci džínami Levi's. Logo připomene dva koně trhající džíny, nechybí červené všité logo a prošití zadních kapes je takovou kaligrafickou variací na klasické prošití kapes u levisek. Nenechme se ovšem zmást. Nejde o nějakou "čínskou" napodobeninu. Džíny Samurai jsou odborníky ve světě velmi uznávané.


Mezi nejzajímavější japonské džíny patří Oni Shoai. Originální proces jejich barvení získal od japonské vlády certifikát jako národní kulturní poklad. 



Do dnešního hudebního okénka jsem vybral skladbu projektu Autopilote - Arizona. Jednak zde zpívá Japonka Yumiko Ishijima, jednak mi ta hudba připadá hodně nadčasová až mimozemská. Na projektu se dále podíleli Pavel Fajt - bicí, Ondřej Smeykal - didgeridoo a Roman Holý - klávesy.


Žádné komentáře:

Okomentovat