वृश्चिक मुद्रा

ॐ मणि पद्मे हूँ
Tak bych zahájil dnešní povídání. Stejně jako nadpis je i tento text napsán písmem dévanágarí v sanskrtu, což je jeden z nejstarších starých jazyků. Tento text se čte Óm mani padmé húm. Jedná se o nejznámější mantru tibetského buddhismu.
Nebudu dál protahovat své povídání, raději si protáhneme celé tělo na dnešní lekci jógy. Obsah mantry je možné interpretovat větou: "Kéž jsou všechny bytosti šťastny!" To jsou slova, která dávno ztratila svůj obsah. Každý z vás si pod nimi může představit něco jiného a možná i něco negativního. To by byla velká chyba. Každý guru, učitel nebo třeba lékař a psycholog vám potvrdí to, že negativní myšlenky člověka oslabují.

Tohle je guru. Je tady proto, aby trochu odlehčil dnešní vážné téma.

Pokuste se tedy představit si někoho, v koho máte důvěru, nebo někoho, kdo má důvěru vaší, a vyšlete k němu nějaké slovo, modlitbu, básničku, říkanku myšlenku, něco, co ve vás vyvolává myšlenky pozitivní. Z uvedeného textu to může být hned první slabika ÓM. Óm je posvátná slabika východních učení, ale podobné účinky má třeba křesťanské amen. Pokud nejste křesťané, bude pro vás možná přijatelnější právě slabika Óm. Nechte ji v hlavě pěkně rezonovat. Když už nikdo jiný, alespoň vy z jejího vyslovení můžete mít užitek.

Ještě krátce k nadpisu. Nadpis v písmu dévanágarí znamená přibližně vrischikasana, to je jogická poloha štíra. V této poloze je také obrázek ženy v úvodním obrázku. Zde je fotografie ženy v této "ásaně".

Není to poloha nijak jednoduchá a má také docela dlouhý název. Proto jsem ji zvolil jako nadpis a proto je jí také vidět na úvodním obrázku. Můžete ženu porovnat se skutečným štírem.

Je ovšem třeba představit si štíra v poloze hlavou dolů. Můžete si obrázek, monitor nebo displej otočit o devadesát stupňů doprava.

Pro jistotu jsem obrázek otočil za vás, takže si jej (monitor, displej) otočte zpět - o devadesát stupňů doleva.

Já jsem s jógou začal v osmdesátých letech minulého století. Se spolužákem, který měl krásné francouzské jméno René Simon. Nezačali jsme hned s jógou. Byli jsme takoví dva hipíci, kteří přesně podle skutečných hippies, prošli nejprve érou koketování s drogami, pak přešli k východním naukám a teprve potom se dostali k józe, která byla součástí těchto východních nauk. 

V osmdesátých letech ještě nebylo možné jen tak sehnat literaturu, která by se východními naukami zabývala. K informacím jsme se dostávali různými cestami. René tenkrát odcizil vypůjčil z vrbenské knihovny "bibli" hinduismu Bhagavadgítu.

Na obrázku není ta odcizená "Gíta". Nevím, zda ji René ještě má, neboť dnes je obchodníkem se starožitnostmi.

Mnohem později jsem se ve společnosti jiného kamaráda dostal ke "kršňákům". 

O Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny si můžete něco přečíst na wikipedii. Já tohle zmiňuji pouze pro to, že jsem u nich získal "Gítu", kterou dodnes vlastním.

Vlastním ještě pohled s malým Krišnou. Ten bych mohl příležitostně někomu věnovat.

Potom jsme získali zajímavý zdroj literatury. Ve vědecké knihovně v Olomouci pracoval jeden známý mých rodičů. O něm se nejspíš zmínim v některém z příštích příspěvků. Odsud k nám začaly proudit velmi hodnotné knihy. Známý nám je vyhledal ve skladu vědecké knihovny a my si je pak vypůjčili přes knihovnu v Bruntále.

Jeden čas jsem měl v naší zahradní chatce obrázek Mahavatara Babajiho v nadživotní velikosti. Nakreslila mi ho naše spolužačka z gymnázia. 

Tenkrát jsme získali do party ještě jednoho člena. Uvedu jen jeho iniciály. Je to dnes vážený muž a nechci jej nějak kompromitovat. Jmenoval se J. K. a bydlel ve Vrbně pod Pradědem. 

Vypůjčené knihy jsme přepisovali a částečně ofocovali, protože tehdy ještě neexistovaly jiné způsoby přenosu knih do papírové podoby. Pamatuji si, jak J.K. tenkrát maskoval při focení svastiku, která byla přirozenou součástí knih o hinduismu.

V hinduismu je svastika považována za výjimečně svatý a pozitivní symbol. Hitler tento symbol zneužil a proto se  vnímání svastiky zcela změnilo.

Je čas na malý oddych . Téma trochu odlehčíme hudební ukázkou. Primal Scream zahrají a zazpívají "hit" Swastika Eyes.

Krátce bych odbočil. Posvátným číslem je v hinduismu číslo 108. Význam tohoto čísla najdete ZDE. Mě jako matematika zaujalo především to, že číslo 108 získáte jako kombinaci číslic 1, 2 a 3.

108 = 1¹x 2² x 3³=1 x (2×2) x (3x3x3) = 1 x 4 x 27.

Stoosm je také počet "korálků" v hinduistickém "růženci". Já jeden takový mám. Věnoval mi ho kamarád, který byl v Indii v tibetské komunitě. Krásně voní Tibetem a má svoje místo mezi dalšími posvátnými šperky mojí sbírky klenotů.

Je načase ukázat také moji maličkost. Následuje obrázek mne samotného v pozici vrkšásana. Což by se snadno mohlo zaměnit za název pozice štíra, která zní v přepisu do latinky jako vrischikasana (vrišikasana). Tím přepisem bych vás jenom zmátl, proto se tomu raději zkusím vyhnout. Hmm, nepodařilo se mi to. 

Tohle byla stará fotka z povídání o stromech  Ještě by to chtělo nějakou současnou fotku. Tady jsem v poloze vöröšásana.

Tím bych měl svoji fotku za sebou a můžeme se vrátit k tématu.  Skončili jsme u zdrojů našich informací o východních naukách. Pokračujme v tom.

Jednou z knih, které byly pro náš přechod mezi filozofií a jógou významné, byla kniha, jejíž obal je na předchozím obrázku. Byla to kniha kolektivu autorů Rudolf Skarnitzl, Zdeněk Bašný, Milada Bartoňová a Boris Merhaut. Její název byl Jóga, Od staré Indie k dnešku. Přebal obalu je na dalším snímku.

Tahle kniha byla klenotem v literatuře, kterou jsme tenkrát doslova hltali. Tady opět krátce odbočím. Pořád se ve vyprávění nacházím v osmdesátých letech minulého století. Ta doba nebyla vstřícná k žádným názorům. Natož pak k názorům natolik vzdáleným myšlení střední a východní Evropy. My byli při hledání těchto informací tak usilovní, že jsme neunikli pozornosti tehdejší StB. Upozornila nás na to pracovnice knihovny, ve které jsme si půjčovali knihy z vědecké knihovny v Olomouci.

Jsem již za polovinou povídání a ještě jsem vás nic z jógy nenaučil. Budu předpokládat, že jste všichni začátečníci a využiju při výuce knihu Němky s neněmeckým jménem Jordan Carver. Využiji jejího způsobu výuky. Jordan Carver natočila video Jóga pro začátečníky. Podívejte se na úryvek.

Zájemci si mohou video zakoupit. Stačí trochu hledat.

Musím přiznat, že na video se pěkně kouká, ale rozhodně není určeno pro naprosté začátečníky. My si tenkrát pořídili knihu, která je určena pro ty, kteří již mají základy za sebou a jsou připraveni na jógu pro mírně pokročilé. Jejím autorem je Belgičan André Van Lysebeth.

Při našem hledání jsme nemohli nenarazit na pojem sútra. René jednou přišel s myšlenkou: "Kámasútra taky sútra". Tenkrát jsme, podobně jako hippies, přešli ke "studiu" lásky. Uvedu pár obrázků, které se k tomuto dílku vztahují.

Několik pozic z Kámasútry nafotil také týdýt Lukáš Pavlásek. Podívejme se na dvě z nich.

Kámasútra je (podle mylných představ) zobrazena v podobě soch v  indickém Khadžuráhu. Ve Wikipedii se uvádí, že se jedná "o středověké hinduistické a džinistické chrámy, proslavené množstvím soch v erotických pozicích". Já osobně chápu erotiku zcela jinak  Místní sochy jsou vyobrazeny v polohách rozhodně pornografických. Jednalo by se tedy o jakési středověké porno. Jde ovšem o porno, které boří naše představy o pornu. Často jsou sochy vidět při skupinovém sexu a dokonce při různých úchylkách. Jednou z nich je třeba zoofilie.

Skupinový sex patří k těm nejméně divokým sexuálním praktikám. Jsou zde ovšem zobrazeny i scény, na kterých se sexuálně navzájem uspokojují muži. 

Tohle je jedno z normálnějších sousoší.

Na dalším obrázku se vrátíme k názvu dnešního příspěvku. Několika drobnými krůčky se vrátíme ke škorpiónovi. Muž na obrázku leží v klasické poloze tváří v tvář škorpiónovi, v tzv. misionářské poloze. Otázkou je, zda takový škorpión chápe, kdo je to misionář. To ovšem není podstatné. Podstatné je, že se nám kruh uzavřel a vratili jsme se zpět ke štírovi.

Tím uzavřeným kruhem ovšem nemám na mysli nějakou skupinovou a homosexuální praktiku. To už bychom příliš odbočili. Mám na mysli to, že už jsme povídání o józe ukončili a můžeme přejít k hudebnímu závěru.

Nejprve ještě drobné odbočení. Zatímco jóga měla své místo v Indii, v Indii měl své místo islám. Píši to záměrně takto zmateně, protože v obrovské Indii a dalších zemích jihovýchodní Asie byl dlouho jakýsi zmatek. To krásně zobrazil film Gándhí, životopisný velkofilm o velkém muži jménem  Móhandás Karamčand Gándhí. Ve filmu je vidět, jak došlo k rozdělení Indie na dvě země, islámský Pakistán a hinduistickou Indii.

Islám je náboženství, které dodnes přináší po celém světě mnoho násilí. Povídání o tom by přesáhlo již tak přetékající hladinu dnešního příběhu. I v rámci islámu jsou jisté tendence k hledání čehosi mezi nebem a zemí. Jedním z výsledků tohoto hledání byl třeba hudební projev qawwali. Velkým mužem v této hudební oblasti byl např. Nusrat Fateh Ali Khan, který spolupracoval s celou řadou světově proslulých muzikantů. Jedním z nich byl Eddie Vedder z Pearl Jam.

Poslechněme si jejich společný kousek The Long Road.

Nyní ještě můj nejoblíbenější song od Pearl Jam - Alive

A ještě můj druhý nejoblíbenější song. Možná je to první nejoblíbenější song. Každopádně jej dávám jako druhý, tedy jakési vyvrcholení dnešní hudební části.

Nakonec dám ještě jedno vyvrcholení. Pokud použijete některou techniku z Kámasútry, taky by vás mohlo potkat několikanásobné vyvrcholení. 

Rozloučím se svojí říkankou. Její název je téměř delší než obsah:

Z nejvyššího bodu Piatra Craiului:

Z vrcholku hory La Om

všem přátelům i nepřátelům

posílám bezdrátově čistý tón:

"ÓM MANI PADME HUM"

A ještě obrázek z pohoří Piatra Craiului.