Tři zelené střechy

K názvu dnešního příspěvku mne inspirovalo několik skutečností. Obdržel jsem dárek, který v sobě obsahuje hned několik významů. Je z Islandu, je to sběratelský kousek nevyčíslitelné hodnoty a současně symbolizuje tři zelené (zatravněné) střechy. Je v něm ukryto kouzlo, které by mohlo být narušeno fotografováním a vyobrazením. Neuvidíte tedy obrázek objektu, ale pouze fotografie, na kterých je vidět, co onen objekt znázorňuje.

Zelená střecha není nějakou samoúčelnou ozdobou. Plní několik různých funkcí. Pokud se o zelené střeše budete chtít dozvědět něco víc, klikněte na tento text.

Proč právě tři zelené střechy? Jak známo, tři předměty tvoří základ sbírky.

Dnešní příspěvek bude o sběratelství. O sběratelství jako o tzv. koníčku (hobby). 

Budu psát o svých zkušenostech sběratele s tím, že některé vlastnosti je možné zobecnit. Jako kluk jsem sbíral všechno možné i nemožné. Začal jsem obrázky ze žvýkaček. Brzo to byly známky. První album mi zůstalo po tátovi. Album ještě někde mám, ale nemohu ho najít a nemám ho ani na foce. 

Známky jsem později i kupoval. Na takových setkáních filatelistů bylo k dostání vše, co s poštovními známkami souviselo. Byly to například obálky s oraženými známkami.

V určité době jsme dostávaly dopisy s cizokrajnými známkami od strýce, tatínkova bratra. Ten jezdil po světě a byl také v Pakistánu a v Argentině. Jeho obálky byly pro nás velkou vzácností.

Potom jsem jeden čas sbíral mince a bankovky. Obojí jsem mezitím za něco úžasnějšího vyměnil. Zůstala mi jedna jediná bankovka. Jde o rumunský leu (lev), v množném čísle lei.

Potom jsem sbíral fotografie. Babička z Hané měla sbírku fotografií z počátku dvacátého století. Moc rád jsem se prohrabával fotkami prababiček, pradědečků, prastrýců a pratet.

Měl jsem taky období, kdy jsem se dostal k osamocenému "sběratelskému" kousku. Občas jsem na něco narazil v rámci provedení inventury ve mně svěřenému inventáři, v kabinetu, který jsem měl jako učitel na starosti. Učil jsem na šesti různých školách a jako učitel fyziky jsem měl na starosti inventarizaci "bohatých" fyzikálních  kabinetů. Vyřadit jsem měl za úkol často velmi archaické kousky

Na úplně první škole jsem například našel fotoaparát Voigtländer. Společnost Voigtländer byla založena již v roce 1756.

Na poslední škole jsem našel krásný a starý mikroskop Meopta. Na rozdíl od fotoaparátu je mikroskop dodnes funkční.

Na této škole jsem v inventáři našel také odrazný hranol. Občas nám dělá na zdi pěknou "duhu".

Taky jsem zde našel "učebnici" Sluneční soustava z roku 1924.

V předmluvě se píše: "Ve spisku, který tuto veřejnosti předkládám, snažil jsem se podati souhrn důležitých poznatků, jež o naší soustavě sluneční známy jsou a které každému vzdělanému laiku běžnými býti mají"  Dr. Karel Holub. Praha, únor 1924.

Dalším originálním kouskem je "růženec", který mi kamarád přivezl z Indie. Byl zde na návštěvě v tibetské komunitě. Je to posvátný, modlitební růženec, který se skládá ze stoosmi korálků. Číslo 108 je magickým číslem východních náboženství. Na význam se můžete podívat třeba na Buddhawebu.

Asi největším koníčkem je pro mne hudba. Od mala jsem hudbu poslouchal, pak začal sbírat na LP deskách, potom na cédéčkách a pak už nestačilo místo ani na tuto formu a já si hudbu začal nahrávat v množství, které začalo být nepřehledné. Snažil jsem se udělat si v nahrané hudbě nějaký pořádek.

 Díky komprimaci jsem byl schopen namačkat na jedno "cédéčko" čtyři a více "cédéček". U mnoha "klasických" CD jsem ovšem nebyl ochoten spokojit se pouze s obrázkem. Musel jsem prostě takové CD mít v hmatatelné podobě. No uznejte:

Na závěr ještě nějaká muzika. Ochutnejte něco málo z mé hudební sbírky.