Portrét Christiana Thörensteina

Ne, na obrázku není Christian Thörenstein. Jsem to já. Rozhodl jsem se dnes napsat pár řádků a obohatit je nějakými fotografiemi a hudebními příspěvky, přestože není pátek.

Dnešní příspěvek je "výroční". Je to příspěvek s pořadovým číslem 111. Jistě uznáte, že takové číslo si zaslouží nějaký dárek, stejně jako školák, který těsně před koncem školního roku donese domů tři biče. Nemyslím tím biče jako ("prostředek na zadek", napovídá mi přítelkyně) ruční pracovní nástroje, určené k ovládání dobytka.

Nemyslím ani bičíky, které používají některé ženy k trestání mužů za to, aby pak od nich přijaly nějaký ne zrovna levný dárek nebo přímo peněžní obnos. Nemyslím tedy ani nástroje tzv. domin.

Alespoň na chvíli si ovšem zkusme představit, že by žáček domů přinesl skutečně tři biče. Pěkná představa. Možná by si zasloužila nějaký hezký obrázek s popiskem. Já kreslit ani malovat neumím.

Vraťme se k dnešnímu nadpisu. Portrét Christiana Thörensteina byla "kapela", ve které jsem hrál na tenorovou flétnu a vymyslel její název. Vydali jsme jednu magnetofonovou kazetu, na které byly především instrumentálky a (myslím, že jediná), skladba s mým "textem" Text najdete po kliknutí na tento text.

Dnešní nepáteční povídání bych rád věnoval malé vzpomínce na 110 příspěvků, které dnešnímu výročí předcházely.

Rád bych, ale neudělám to. 

Když jsem si představil, že bych měl stodesetkrát kliknout na nějaký odkaz, přečíst text, který se pod ním ukrývá, vybrat z něj něco adekvátního a věnovat tomu třeba pouhých deset minut, udělalo by to přibližně 18,333333333333333333333333333333333333... hodin a to už by měl zdravý člověk normálně spát.

Chtěl bych se dnes věnovat povídání o kapele Portrét Christiana Thörensteina. Chtěl bych, ale nemohu. Po této kapele nezůstala žádná hudební ukázka, fotografie členů, nástrojové obsazení a mám obavy, že bych ani nedokázal vyjmenovat všechny členy. Mohu udělat jedinou věc. Zveřejnit fotografii mojí flétny.

Nakonec se mi přecejen podařilo získat obal alba kapely Portrét Christiana Thörensteina. Zde je:

 A teď se dostaňme ke skutečnému obsahu dnešního povídání. Chci vám představit kapelu jménem Forgotten Fish Memory Orchestra.  Informací o nich je minimum, ale mluví za ně jejich hudba. Vrhněme se na první ukázku.

Pokud se budete snažit a zadáte jméno kapely do vyhledávače, objeví se vám například tato půvabná fotografie.
Jen bych zmínil, že kapela byla pro kapelu Portrét Christiana Thörensteina výraznou inspirací. Obrázek ovšem nemá nic společného s hudbou PCHT. (Takto jsem se rozhodl zkráceně Portrét Christiana Thörensteina označovat, abych ušetřil čas a místo a také kapely Portrét Christiana Thörensteina a Forgotten Fish Memory Orchestra. Musíte uznat, že je rozhodně přijatelnější označovat obě kapely pomocí zkratek než celými  názvy.

Kapela dost často interpretovala pozoruhodného hudebního skladatele jménem. Eric Satie: 

Vždycky mi vadilo, když byly různé osobnosti zobrazovány v pokročilém věku, přestože tvořily především během svého mládí. Pokusím se tomu vyhnout a E.S. tady ukáži i mladšího.

Zde je skladba Gnossienne in Asia Minor v podání Forgotten Fish Memory Orchestra.

Dalším obrázkem, který na internetu naleznete po zadání jména ansáblu do internetového vyhledávače je obrázek kostýmů z Bali.

Pokud něco nevíte o Bali a chcete to zjistit, můžete (ostatně jako já) zadat jméno tohoto ostrova do svého oblíbeného vyhledávače.  Podívejme se na další skladbu Forgotten Fish Memory Orchestra. Vydržte, za pár sekund se to "rozjede".

<

Kapela používá různé bizarní nástroje. Jeden z takových nástrojů jsou například jednostrunné "fonohousle". Pro jistotu předkládám jejich anglický název: the One String Phonofiddle. Obrázky různě upravených "fonohouslí" jsou zde:

Dalším osobitým člověkem, jehož hudbu kapela "hrála" byl Georgij Ivanovič Gurdžijev. Podívejme se na  kratičký klip, na kterém FFMO interpretují dílo Georgije Ivanoviče Gurdžijeva. Pokud bych ještě někdy psal jméno tohoto velikána, použiji zkratku GIG.

Tady je potom obrázek mystika, duchovního učitele, spisovatele, skladatele a choreografa, GIG.

FFMO, takhle jsem se rozhodl zkracovat název kapely Forgotten Fish Memory Orchestra z důvodů, které jsem již uvedl výše, mají slušnou sbírku exotických hudebních nástrojů. Jedním z mnoha je například kamanche. Povídání o tomto perském hudebním nástroji si můžete přečíst na webu World Music, který je pro mne takovou biblí při objevování zajímavé hudby z celého světa. Poslechněme si perský hudební nástroj kamanche.

Kliknutím na obrázek kamanche nic nevyřešíte, musíte kliknout na video.

Tím bych povídání o FFMO ukončil. Zájemci si o této pozoruhodné kapele mohou přečíst mnohem víc na blogu, který se mi podařilo najít. Web se vám otevře, když kliknete človíčkovi na mandle.

Na závěr by to chtělo ještě nějakou hudební ukázku. Vybral jsem kapelu Fairtrade Floyd, která má v názvu taky dvě F a hraje sice stravitelnější muziku, ale nikoli muziku pro jakéhokoliv posluchače.Už jsem je tady kdysi pouštěl (ani FFMO tu nejsou úplně poprvé), ale pokud si dobře pamatuji, říkávalo se: "Opakování, matka moudrosti" (Repetitio mater studiorum):

Děkuji za pozornost.