Stříbro a špacírka

Pokud by se mě někdo zeptal, kdy jsem měl poprvé pocit, že bych mohl učit, měl bych docela jasnou odpověď.

Na gymnáziu jsem měl zajímavého třídního učitele - matikáře. Bylo mu kolem čtyřicítky, ale měl úplně bílé vlasy a vousy. Vysoký štíhlý chlapík s šibalským úsměvem. Tenkrát mě rozhodně nezaujaly nějaké jeho pedagogické schopnosti. Bavil mě jeho humor. Měl takový zvyk, že když přišla hodina s kulatým číslem, šla matematika stranou a on vyprávěl vtipy a s nonšalancí bavil třídu (především tedy děvčata, kterých byla přesila). Prostě učitelský vzor hodný následování..

Aiden Shaw

Dnes už si pamatuji na jediný jeho vtip, který se navíc špatně popisuje, protože obsahoval prvky pantomimy. Přes tento zádrhel se jej popsat pokusím:

Z domku na břehu vybíhá Italka a křičí na muže, který od břehu odráží loďku:

"Alessandro, neopouštěj mě!"

"Odcházím. Monico. Navždy!"

Učitel pantomimicky napodobuje veslujícího muže.

"Alessandro, prosím, vrať se!"

Učitel pokračuje v pantomimickém veslování směrem od domu.

"Alessandro!!!"

Učitel pantomimicky předvádí, jak si Monica trhá naditou blůzku a obnažuje ňadra.

Učitel pantomimicky naznačuje, jak Alessandro zabírá jen jedním veslem a obrací tak loď ke břehu.

Alessandro Manfredini

Kdykoli dnes vidím mužské modely se stříbrem ve vlasech a ve vousech, vzpomenu si na tohodle třídního. Nebyl to ovšem až tak lehkovážný proutník, jak by se mohlo zdát. Rozhodně nemohu říct, že by mě nic nenaučil. Dnes navíc obdivuji třeba to, že nás (třicet rozjivených gymnazistů) jednou na konci školního roku vzal do Vysokých Tater. Je to dodnes jedna z mých nejzajímavějších návštěv těchto malých velehor. 

Francisco Cipriano

Učitelem jsem se nakonec s malou oklikou (chtěl jsem dělat žurnalistiku a na chvíli zkoušel štěstí i na ČVUT) stal. Jako zástupce ředitele na obchodní akademii jsem se s tím třídním setkal na pozici ředitele školského odboru okresního úřadu a jednou pak (těsně před jeho smrtí) v hospodě. Stříbro se mi postupně uhnízdilo ve vousech, na čele a temeni už nemá kde.

Z kolekce podzim/zima 2016 krejčovství Drake's

V minulém příspěvku se objevil snímek "Pan řídící na vrcholu Keprníku (1423 m n. m.), kolorovaná fotografie z léta roku 1916". Rozhodl jsem se tenhle "outfit" ještě trochu provětrat, ale něco mi k němu pořád chybělo. "Špacírka!" blesklo mi pak hlavou. Kde ovšem rychle něco takového sehnat?

V mém případě je to velmi jednoduché. Máme sousedy, kteří mají všechno a rádi se podělí. Stačilo zavolat přes plot a za chvíli na naší straně plotu přistála poctivá dřevěná špacírka.

Pozorný čtenář si jistě povšimne, že na snímku je stříbro zastoupené hned ve třech podobách: vousy, řetízek kapesních hodinek a voilà: stříbrný smrček.

V hudebním okénku dnes stříbro doplním zlatem v hrdle. Rainbow od Roberta Planta už jsem tady jednou dával. Ta skladba mě ovšem pořád nepřestává bavit.

A Plant ještě jednou. tentokrát v jednom z mnoha klenotů: Baby I'm Gonna Leave You. Srovnejte s tím, jak Alessandro opouštěl Monicu ve vtipu mého třídního...