7 258 dní poté

V pátek 1.7.  jsem byl opět pracovně v Praze a zažil jedno z nejzajímavějších setkání posledních let.

Před mnoha lety jsem dělal zástupce ředitele na Obchodní akademii v Bruntále. Bylo to docela krátce po státnicích, ke studentům jsem měl docela blízko a snažil se podporovat některé jejich aktivity. Usilovali třeba o zavedení jednoho vegetariánského jídla ve školní kuchyni. To byl v té době docela odvážný počin.

Mezi studenty byl docela nepřehlédnutelný jeden vysoký zrzek. Dost zajímavě maloval a já se pokoušel u ředitele prosadit nějakou podporu jeho tvorby. Nevyšlo to, ale naše životy se tím poprvé lehounce dotkly. Střih (jednou se k té proluce ještě vrátím); v pátek jsme se po dvaceti letech sešli na Vinohradech...

Na Vinohrady jsem putoval docela velkou oklikou. Páteční procházku jsem věnoval i ještě starším vzpomínkám. Poprvé jsem v Praze byl nejspíš na školním výletě ve čtvrtém ročníku gymnázia.

Bylo nás tenkrát ve třídě pár takových malých "disidentů" a tak jsme samozřejmě po rozchodu spěchali k Lennonově zdi. Tenkrát to pro nás byla revoluční událost. Dnes se tam fotí hromady teenagerů z celého světa. Na snímku jedna malá Španělka.

Okolí Kampy se mi ovšem už tenkrát líbilo i z jiných důvodů. Jakmile jsem narazil na pěkně osvětlenou uličku bez turistů, udělal jsem tyto dva snímky.

Při poslední návštěvě Prahy jsem si dal buřta v Márnici. Udělal jsem také velmi podobný snímek. Světlo tentokrát přálo mnohem víc. 

Při dalším putování jsem úplně náhodou narazil na středověkou krčmu U krále Brabantského pod Zámeckými schody. Nevím, zda na taková místa Češi běžně chodí; já jsem byl spokojený s atmosférou i s jídlem

Hodně jsem si oblíbil Nový Svět. Z turisty přeplněného okolí Hradu jsem tedy zamířil sem. Na fotce je Romantik hotel U Raka, což by měla být jediná roubená stavba na území Prahy. Nejstarší písemná zpráva o tomto domku je z roku 1739.

Domek s číslem popisným 6 je další takovou "profláklou" turistickou atrakcí. Mně se ovšem hodně líbil stín tašek na fasádě a rovněž absence turistů.

K Hradu jsem se potom vracel Černínskou ulicí, cestou vyfotil tuhle lampu a u rekonstruované Lorety chvíli poseděl naproti kostelu Panny Marie Andělské.

Pak jsem se vydal hledat místo, kde jsme někdy v druhé polovině osmdesátých let byli ubytováni při tom školním výletě 4.C  bruntálského gymnázia. Tenkrát to byl takový normální hotýlek Stará zbrojnice, dnes je to luxusní Hotel Kampa, Stará zbrojnice.

Jak jsem se zmínil, bylo nás ve třídě pár malých "disidentů", kteří si chtěli cestu do Prahy pořádně užít. Vyvedli jsme ledacos, ale nejšílenější mi dnes přijde to, že jeden spolužák na tu zeď úplně vzadu nastříkal obří text Jan Palach a Jan Zajíc. Když jsme pak kolem procházeli s třídní a učitelkou občanské výchovy, úplně mu zářily oči a i my ostatní byli hezky "revolučně" naladěni.

Přes Most Legií jsem pak přešel na Náplavku a pečlivě sledoval, zda nenarazím na někoho z Twitteru. Nikde nikdo a tak jsem zamířil na schůzku na Vinohradech. Sešli jsme se v čajovně Banyan a to setkání a člověk na snímku si zaslouží samostatný příspěvek.

(Abych nezapomněl, tohle je  vlastně fashion blog: mám na hlavě bekovku Alberto square od Bekoff, košili Timeout a džíny Levi's® 511.)

Jak už jsem napsal, o svém bývalém studentovi bych rád napsal trochu víc někdy příště. V době, kdy já každou chvíli očekávám balíček s mojí první knížkou, on se chystá vydat knihu o uměleckém řezbáři Františku Nedomlelovi z Bruntálu a má spoustu podobných sympatických plánů. 

Pokud jste někdy slyšeli o smrtelně silné kávě Death Wish, tak v zajímavě udělané reklamě na ni vystupuje v roli jednoho z Vikingů. Na fotce je jeden ze záběrů z natáčení (druhý zprava je onen bývalý student).

Káva Death Wish by díky způsobu pražení měla obsahovat o 200 % více kofeinu než běžné kávy.

Do hudebního okénka jsem se dnes rozhodl zařadit pár kousků, které jsem poslouchal při svém působení na Obchodní akademii Bruntál.

Nejprve něco temného podobně jako zmiňovaná káva. Francouzská kapela Magma mě v té době uhranula.

Také další kapela je složená ze samých Frantíků. Hravá muzika Look de Bouk mě tak zaujala, že jsem si zhruba před těmi dvaceti lety koupil jejich první album.

Poslední kousek je ze známějších hudebních vod. Rychle jsem si oblíbil grunge a samozřejmě Pearl Jam. V klipu Oceans mě vždy fascinoval ten chlapík, co mizí ve vodě v té skalní průrvě.

Během víkendu jsem stihl ještě jedno hodně zajímavé setkání. V sobotu jsem se poprvé setkal s Radkem Petříkem (@Radecho), s kterým jsme dali dohromady Generátor prchavých okamžiků a každé pondělí předkládáme skalním fanouškům severskou detektivku Vibeke Björgen. O tomhle setkání zase někdy jindy. Určitě ovšem doporučuji omrknout Radkův nový web, je totiž boží!