Když jsem se díval na své předchozí příspěvky, napadlo mě, že by to chtělo pro změnu nějakou hezkou tvářičku.
Bez velkého váhání jsem vybral bloggerku s pseudonymem Idda van Munster. Vlatním jménem Aida Đapo pochází z Bosny a Hercegoviny, vystudovala farmacii a sama sebe označuje jako vintage dívku žijící v moderním světě. (Twitter, Facebook, Instagram, Blog.)
“Očaravajuća mlada dama iz Bosne, izuzetno karizmatična, obrazovana, talentirana, duhovita, a njena originalna ljepota i jedinstven stil života čine je posebnom”.
Mám podobnou zkušenost. Coby malý chlapec jsem občas listoval časopisem Magazín kina, což byl jeden z mnoha příkladů uvolnění atmosféry v ČR v polovině šedesátých let. Módu jsem nesledoval, spíš mě zaujaly fotografie hereček, o kterých jsem měl teprve později zjistit, že jsou to velké hvězdy filmového plátna.
Já kdysi rodičům udělal scénu, když jsem ve výloze obyčejného obchůdku zahlédl džínovou košili Wrangler. Bylo to v té době něco podobného, jako byste při přebírání hrachu narazili na diamant. Košile mi bohužel byla velká a já se za tuto nespravedlnost náležitě mstil.
Hledal jsem nějaký relevantní článek o tom, proč je dnes tak populární vracet se (nejen v módě) tak hluboko do dvacátého století. Při hledání jsem nějakým způsobem narazil na sympatický web architektonického studia Free architects Praha. Je tu mj. i povídání o oblibě vintage a retro, ale víc mě zaujal jejich kvíz Najděte svůj styl! Jednoduchým a hravým způsobem se tady dozvíte, jaký styl vám nejvíc sedí.
O důvodech obliby návratů do počátků dvacátého století jsem se nic nedozvěděl. Nakonec mi to moc nevadí, stačí mi pěkně se kochat.
Pak jsem ještě narazil na její fotografii v námořnických šatičkách a narychlo vytvořil outfit kapitán/plavčík:
Není to dokonalé, ale třeba bych to mohl okecat povídáním o tom, že jsem hrdým majitelem potoka. Je sice suchý (už jsem zde uváděl jeho pracovní název "suché, slepé rameno mrtvé řeky), ale vlastníma rukama jsem jej vybudoval. Bylo to vlastně díky zajímavé náhodě.
Když jsme zahradu zakládali, bylo potřeba několik tun zeminy. Tu jsme sháněli různým způsobem. Jeden obecní úřad nabízel hromady hlíny jen za odvoz. Když nám to sem náklaďáky postupně vyklopily, zjistili jsme, že většinu obsahu tvoří krásné říční kameny. Dnes je z nich tedy kus potoka. Na obhlídku potoka je samozřejmě nutný náležitý oděv.
Také v prvním dnešním hudebním příspěvku se Idda van Munster objeví. Musím podotknout, že je to jediný důvod, proč jsem sem ten klip zařadil. Doposud jsem vždy svoje povídání doplňoval muzikou, která se mi líbí. Tohle je úlet:
Další příspěvek se sem dostal proto, že kapela My Babe vystupovala včera kousek tady za domem v Mohelnici a za týden budou na Colours of Ostrava. Doporučuji! Jejich muzika a zpěvačka a kytaristka mě hodně zaujaly.
Do posledního klipu jsem vybral kapelu Barcelona Gipsy Balkan Orchestra, která stojí za pozornost díky muzice, půvabné zpěvačce i třeba díky tomu, že žádní dva členové nejsou ze stejné země.
K dnešnímu povídání bych si dovolila doporučit něco od od Caro Emerald. Třeba tohle: https://www.youtube.com/watch?v=74LXx0wSqMI
OdpovědětVymazatMoc ráda sem chodím, někdy si příspěvek šetřím až na večer, až bude čas poslechnout si i skvěle vybíranou muziku.
Moc mě těší Váš zájem. Caro Emerald sem opravdu perfektně sedí. Mám moc rád její muziku a líbí se mí i jako žena, která se nestydí za své výrazně ženské křivky. Myslím, že se nějaký její klip bude perfektně hodit právě do příspěvku o ženách s výrazně ženskou postavou. :-)
Vymazat