Žárlivý vrch

Na tohle místo se často a rád vracím. Žárový vrch (1101 m n. m.) je jedním z nejzajímavějších vrcholků v Jeseníkách. 

V nadpisu není překlep; kopec se jmenuje Žárový vrch, ale já pro název příspěvku záměrně použil spojení "žárlivý vrch". Žárový vrch ve svém okolí vidí řadu vrcholů, které jsou mnohem známější, populárnější a vyšňořené turistickými značkami. Snažím se mu vysvětlit, že ta odloučenost od turisticky atraktivních míst jej dělá atraktivním pro opravdové znalce, ale nevím, zda mým slovům přikládá nějakou váhu.

Další příčinou žárlivosti Žárového vrchu může být fakt, že se k němu turista nedostane bez toho, že by cestou neobjevil jinou atraktivní jesenickou zajímavost. Jedním z míst, která jsou poblíž, je přírodní rezervace Jelení bučina. Vstoupit do ní znamená vstoupit do přírodního chrámu.

Rezervace chrání různověký smíšený les - klenosmrkovou bučinu. Mladé stromky tu rostou mezi padlými staletými velikány, často je slyšet charakteristické bubnování datlovitých ptáků, ve vzduchu je cítit směs vůní a pachů jehličí, tlejícího listí, hniloby, hub...

Takto vypadá přirozený les bez zásahu člověka. Takhle vypadaly původní jesenické lesy před tím, než se do nich zakously pily dřevorubců z Würbenthalu.

Po procházce "pralesem" narazí turista na jednu z mnoha loveckých chat v téhle oblasti - Sedlovou boudu. Její název je odvozen od toho, že leží v sedle mezi Žárovým vrchem a dalším výrazným vrcholem - Lyrou.

Krátce k oufitu:

Šátek - Infit

Dlouhé triko - Lidl

Krátké triko - Hannah

Kraťasy - Miltec

Ponožky - Nordblanc

Boty - Lowa Tibet

Treková hůl - Made by Forest

Kousek od mé levé ruky je možné rozeznat věž televizního vysílače na  Pradědu.

A nyní z travelblogové a fashionblogové části do části foodblogové:

Na obrázku vidíte moji svačinku z vrcholku Žárového vrchu. Příprava není zrovna jednoduchá. Je třeba počkat na den, kdy teploty vysoko překračují třicítky. Na rozpálený kámen položíte dva rohlíky a pokryjete oblíbeným sýrem. Počkáte, až se sýr po pečivu rozteče a posypete rozpůlenými ředkvičkami a cherry rajčaty a zelenými bylinkami (kadeřavá petržel, pažitka, libeček). Začátek postupu můžete v krajním případě ošidit přípravou rohlíků zapečených se sýrem doma.

Vrbno pod Pradědem je pěkné městečko obklopené prstencem lesů a hor. První, co mě při vstupu uvítalo, byla tahle hezky rekonstruovaná vilka, která je momentálně na prodej.

Na kruhovém objezdu v centru města narazíte (obrazně řečeno!) na zajímavou plastiku místního rodáka. Skutečný název jsem nezjistil; podle mě se jedná o "Osamělého tuláka s lahváčem".

Mluvit o muzice v Jeseníkách není možné, aniž byste zmínili kapelu Priessnitz. Počátky tohoto jesenického seskupení se datují až do konce osmdesátých let minulého století. Priessnitz perfektně podchytili tehdejší boom kytarových kapel a obohatili tuhle muziku o jakousi "jesenickou nostalgii".

Frontman Priessnitz Jaromír Švejdík je známý z mnoha dalších hudebních a výtvarných projektů. Notoricky známý je film Alois Nebel a hit Půlnoční, který Václav Neckář nazpíval s kapelou Umakart. Zde je od Umakartu klip Die Stadt.

Jako výtvarník navrhl obal alba projektu Půljablkoň, na kterém se sešli Michal Němec a Marie Puttnerová z další mojí oblíbené české kapely Jablkoň. Píseň Jelen se do dnešního příspěvku perfektně hodí.

Na závěr ještě celý Jablkoň a jeden z mých nejoblíbenějších kousků od nich - Baba Aga.