neděle 19. června 2016

Kameny a bolest

Dnešní příspěvek je takovým volným pokračováním Černých kamenů; v tomhle díle jsem se poprvé zmínil o jejich známějších bratrech Ztracených kamenech.

Nejrůznějších skal, kamenů, kamenných moří a dalších dílek neživé přírody jsou plné Jeseníky, Ztracené kameny (1 250 m n. m.) mezi nimi ovšem mají mimořádné postavení. Vidím na ně totiž z ložnice.



Předchozí fotografie je focená směrem od Ztracených kamenů k naší ložnici, teoreticky by tedy odtud mělo být vidět její okno. Fotografii ovšem zkoumáte marně. Já nemohu být v ložnici a současně pořizovat tenhle snímek.


Myslím ten druhý snímek v pořadí. Ty holky se sem připletly z Instagramu Alee Rose.
Zbývá dodat, že podle pověsti za vznik Ztracených kamenů může čert, jenž při závodech s místním sedlákem právě na tomto místě vysypal kamení ze svých bot. 
Kdoví, jak to bylo; možná čert zrovna nemohl...


Kokršpanělka Niki už se stala docela přirozenou součástí mých příspěvků. Neodpustila by mi, kdybych nezveřejnil fotku, na které u Ztracených kamenů vzorně pózuje s borůvčím v pozadí.


K chození po horách mě přivedl táta. Před třemi měsíci odešel na ten nejvyšší kopec a v dnešní Den otců bych si na něj tímto způsobem rád vzpomněl. Protože vím, že můj blog čte maminka, chtěl bych i jí tímhle způsobem pozdravit. Taky ona s námi vylezla na kdejaký vrcholek.


Po ní mám svůj kladný vztah k literatuře. Díky její bohaté knihovně jsem třeba docela brzo přečetl nádhernou knihu Kámen a bolest Karla Schultze, jejíž název jsem si pro dnešní příspěvek tak trochu vypůjčil.


Tento víkend jsem na twitteru umístil fotku krásného "čtenářského páru" ze severozápadního Kavkazu. Pořád mi ta fotka připomínala ještě nějaký jiný obrázek. Nakonec jsem zjistil, že tím obrázkem je obal alba úžasně hravé švédské kapely Samla Mammas Manna: Måltid. Tím je dán dnešní první hudební příspěvek.



K dalšímu hudebnímu kousku jsem se taky dopracoval díky twitteru. Hledal jsem něco ve svých příspěvcích a narazil na video "malé uličnice" Riff Cohen. Tahle drobná sympatická Izraelka už má za sebou pár výrazných úspěchů. Doporučuji přečíst si její profil na webu mlog.cz Petra Koláčka.






2 komentáře:

  1. Čtenářský pár
    Žvýkáme se ženou básničku natřenou odvarem z dubové kůry.
    Tříselná krajina zajatce zajímá do klece literatury.
    Skřivánkům na niti křídla se zanítí, nejsou-li větrána vzduchem.
    Vzájemně foukáme na místo spoutané, smáčíme v humoru suchém.
    V altánu za deště sedíme, tak ještě vyčistit brejle a přehodit pléd.
    Moudra čtem staletá autora Hamleta a pak si lijeme do ucha med.

    OdpovědětVymazat