čtvrtek 18. února 2016

Černé kameny

Počasí mi trochu zkřížilo plány s přípravou dnešního příspěvku, ale současně mi poskytlo inspiraci k náhradnímu řešení. Když pošmourno, tak pošmourno. A dnes taky zcela bez džín.

Mezi milovníky hor se říká, že není špatného počasí, je jen špatně oblečený horal. Já si myslím, že i špatně oblečený horal může za špatného počasí zažít spoustu příjemných okamžiků, pokud má správně naplněnou termosku. Tenhle blog je ovšem o módě, takže se budeme tvářit, že je nutné vyrazit do hor správně oblečeni. 

Velmi důležitá je samozřejmě obuv. Kvalitní boty s membránou jsou základem vybavení do nepohody. V poslední době se spoléhám na v Německu šitou obuv Lowa Tibet.  Oblíbil jsem si taky anorak Windbreaker společnosti Surplus. Je to sice bunda bez membrány, ale vodě odolná a ideální do chladnějšího počasí a za velmi slušnou cenu. Mám rovnou dvě - zelenou do lesa a béžovou do pouště. S tou druhou zatím chodím do zasněženého lesa.


To, že výběr kvalitní obuvi není možné podcenit, dokazuje ukázka recenze bot, o kterých jsem taky kdysi uvažoval - Asolo Lhasa. Doporučuji kliknout na obrázek a zvětšit ho. Jde o velmi výživnou recenzi!


Vystupme ovšem konečně na ty Černé kameny z názvu dnešního příspěvku. Černé kameny se nacházejí v Hraběšické hornatině, což je oblast Hrubého Jeseníku trochu mimo hlavní turistické trasy. Dokonce na tohle místo nevede žádná turistická značka. Přitom mají tyhle skalky svým kouzlem hodně blízko k mnohem známějším Ztraceným kamenům.


Černé kameny jsem navštívil několikrát a za různého počasí. Je-li jasno, je z nich úžasný výhled. Pokud je zamračeno a mlha, působí velmi tajemně.



Na pěšině, kterou se člověk na Černé kameny dostane, je možné najít ještě jednu pozoruhodnost. Je zde řada hraničních kamenů, které vymezují hranici mezi janovickým a žerotínským panstvím. Nejstarší z nich nesou datum z druhé poloviny sedmnáctého století. Na prvním obrázku je čitelné datum 1674 a je zde vidět žerotínský lev.





Dnešní hudební příspěvek rozhodně historicky nezapadá do časů, kdy byly tyhle hraniční kameny vztyčeny, tedy do baroka. Nicméně keltská a středověká hudba Stille Volk nejlíp odpovídá náladě, kterou mám, když se v okolí Černých kamenů pohybuji. 



Žádné komentáře:

Okomentovat