Polovinu října má gardensexuál tradičně spojenou se sklizní jablek, obdivováním barev listí a... ehm... podzimní depresí.
Tradičně v tuto dobu vyrážíme do jedné vesničky, která leží na Hané v dohledu jesenických kopců. "Náš" sadař mluví úžasnou hanáčtinou a je to vůbec docela svérázný človíček.
Hodně o něm vypovídá třeba jeho způsob vážení. Na obrázcích je část jeho vybavení pro určování hmotnosti prodávaných jablek.
Letos bohužel v "našem" sadu pomrzly téměř všechny květy. Byli jsme tedy nuceni pustit se do hledání a najít nového dodavatele. Krátké zastavení u božích božích muk pomohlo a podařilo se nám najít sad, kde nemluvili hanácky, neměli muzejní váhy, ale sklidili dostatek jablek pro naše mlsné žaludky.
Jezdit v tomhle zvláštním kraji na pomezí Jeseníků a Hané je (alespoň pro nás) zajímavý zážitek. Pár metrů od domu, ale několikrát se nám tady už podařilo zabloudit. O tomhle tajemném mnohoúhelníku (Šumperk, Zábřeh, Mohelnice, Litovel, Rýmařov) bych jednou mohl napsat dobrodružný cestopis.
Tak třeba vesnička Brníčko. Není to úžasné, že je v téhle oblasti možné najít zdrobnělinu něčeho takového, jako je Brno. Tak jako se nad Brnem vypíná Špilberk, vypíná se nad Brníčkem zřícenina hradu Brníčko.
Jinou pozoruhodnou obcí je Libina. Zajímavá je její délka. Celá obec měří na délku bez pár metrů osm kilometrů.
Jinak by byla Libina obyčejnou obcí, nebýt toho, že si ji pro svoji klubovnu vybrali členové motorkářského gangu Outlaws. Před třemi lety se zde střeli Outlaws s Hells Angels a jeden pekelný anděl zde zamířil přímo... kam vlastně, do pekla, do nebe?
A já se ptám, kdo z vás má kousek od domu místo, kde byl zavražděn člen Hells Angells?!
V onom tajemném mnohoúhelníku se ovšem nachází i klasické turistické cíle. Místem, které stojí za návštěvu je třeba Úsov. Je zde zámek, bývalý gotický hrad, ve kterém je pozoruhodné lovecko-lesnické muzeum. Je zde také několik židovských památek, včetně hřbitova vybudovaného v letech 1643 - 1645.
To byly jen tři tipy ze zapadlého kraje v podhůří Jeseníků. Takhle bych mohl pokračovat dál, ale je čas na nějaký ženský prvek. Dumal jsem, kdo by mohl být tou Wilhelminou Tellovou z názvu příspěvku. Kdo sestřelí mé jablko?
Vybíral jsem mezi Iddou van Munster a Zoé Alalouch. Pak jsem si řekl, že by to chtělo nějakou novou tvář a rozhodl se pro Miss Victory Violet. Všechny tři si připravily nějaký podzimní prvek, ale žádná nepřišla s kuší nebo lukem.
Nakonec jsem se rozhodl, že se nebudu držet při zdi a zvolil Sussan z katalogu Femjoy, čehosi na hranici něžné erotiky a kýče. Zde je tedy Wilhelmilna Tell. Proč jsem na ni čekal? Aby se pokusila sestřelit jablko na mé hlavě, netrefila se a zbavila mě té podzimní deprese.
Kromě jablek mám podzim spojený také se skladbou September Song od Young Gods.
Pokud vás nějak zaujala ta blondýna, která se v klipu objevuje, pak vězte, že tímhle způsobem má "vytvořených" pár dalších klipů. Je to dost bizarní záležitost. na vlastní nebezpečí koukněte ZDE.
Na podporu podzimní melancholie je skvělá muzika kolem Švýcara Mika Keusena.
Tohoto muzikanta jsem kdysi objevil, když jsem pátral po muzice, kterou kdosi označil jako "zen funk". Měli by ji hrát i další Švýcaři - Sonar. Nenacházím mezi těmito dvěma hudebními projekty moc styčných bodů, ale na rochnění se v podzimním splínu je obojí fajn.
A ještě jeden Švýcar se sem perfektně hodí. Christian Zehnder je muzikantem s ojedinělými hlasovými schopnostmi. Jeho skladbu Melancholia považuji za geniální a do dnešního hudebního okénka skvěle zapadá. Nic ovšem nepokazíte tím, že si poslechnete celé album jeho kvartetu - Schmelz.
Žádné komentáře:
Okomentovat