Anorak a Berhof

Jakmile venkovní teplota klesne pod 5 °C oblékám na ranní procházku s kokršpanělkou Niki anorak.

Tenhle tip bundy jsem si hodně oblíbil a momentálně mám tři takové.  To slovíčko údajně pochází z jazyka západogrónských Inuitů a ten původní termín "annoraaq" doslovně znamená "něco proti větru". Zjednodušeně se dá říct, že je to větru odolná bunda s kapucí a velkou kapsou na hrudníku.

Po očku už se ohlížím po dalším modelu. Mám dva zajímavé tipy. Oba tyhle anoraky mají společné to, že to jsou nepromokavé, ale nikol membránové bundy. U těch někdy dochází k jistému problému. Při delších a namáhavých tůrách nedokáže membrána propouštět pot tak rychle, jak by bylo potřeba a člověk tak může provlhnout zevnitř.

První bundou je anorak od Fjällräven, druhou kousek od Tilaku, pojmenovaný podle germánského boha Odina. O materiálech použitých u těchto bund už jsem jednou psal. Zbývá se rozhodnout. V prvním případě mé rozhodování dost ovlivňuje ta seveřanka uvnitř. V druhém případě je silným argumentem fakt, že Tilak je šumperská firma a já jsem jesenický patriot.

Síly jsou tedy vyrovnané, prozatím zůstávám u svých tří ve větru věrných bratří.

Malá poznámka ke společnosti Tilak. Nedávno se tahle firma, která si zakládá na tom, že šije výhradně v Šumperku, výrazně prosadila v Japonsku. Nejen o tomhle faktu je možné se dočíst v rozhovoru se zakladatelem  Romanem Kamlerem.

Jednou mi kdosi řekl, že v tom světlém anoraku vypadám jako voják Wermachtu v zimě u Stalingradu. Ta narážka ve mně vyvolala asociaci, kterou dotyčný nemohl vůbec tušit. Dědeček, tátův táta, byl vojákem Wermachtu. Žil totiž na Hlučínsku a tahle oblast měla jiný status než Sudety. V roce 1938 automaticky spadla pod Říši a na místní muže se tak vztahovala branná povinnost.

Ono i v "mém" kraji pod Pradědem znamenal rok 1938 zásadní zlom. Souviselo to s výrazným německým osídlením této části Sudet. V mém sou časném bydlišti, Novém Malíně (něm. Frankstadt an der Mährischen Grenzbahn), žilo v roce 1938 95 % obyvatel německé národnosti. To se nutně muselo na osudu lidí a krajiny projevit.

Koncem druhé světové války v dohledu Pradědu na Vysoké Holi nacistická Luftwaffe budovala polní letiště a další vojenská zařízení. V letech 1943–44 zde byla vybudována radarová základna I. třídy s krycím jménem Nebelhorn („Mlhový roh“). Radar typu Würzburg Riese měl operační dosah 75 km a byl velkou hrozbou pro americké bombardovací svazy. Zbytkem po těchto aktivitách jsou pozůstatky betonového soklu pro radar.

Pár let předtím, 8. října 1938, navštívili Adolf Hitler, Konrád Henlein, Reinhard Heidrich, Hermann Göring a další malebné horské lázně Karlova Studánka. Na památku této události byla před letními lázněmi na stávající sokl, který původně nesl bystu  arcivévody Wilhelma, posazena busta Adolfa Hitlera.

Podobně jako jiné pohraniční oblasti také Jesenicko výrazně poznamenal poválečný odsun Němců. O událostech těsně po ukončení války vzniklo několik zajímavých děl, např. Habermannův mlýn, Sedm dní hříchů, Alois Nebel. Mě dodnes fascinuje film podle knihy mého oblíbeného spisovatele Vladimíra Körnera - Zánik samoty Berhof. 

Děj je situovaný do blízkosti Kolštejna pod vrcholem Vozka. Podle webu filmovamista.cz byly v téhle oblasti natáčeny jen některé scény. Já se jednou vypravil hledat alespoň atmosféru, kterou je tenhle film naplněn k prasknutí. Podnikl jsem cestu po stopách zaniklé osady Berhof.

Mezi Kolštejnem a Vozkou je dnes několik samot (na fotce např. Přední Alojzof) a také zaniklá obec Josefová, po které zůstaly nějaké základy, boží muka apod. S ponurou atmosférou těchto míst jsem byl nadmíru spokojen.

Když jsem hledal nějaké podklady pro vložení ženského prvku do dnešního příspěvku, odvedl mě google mimo jesenické hvozdy. Nakonec jsem se až tak nebránil, neboť jsem narazil na dvě zajímavé postavy z dnes svým způsobem kultovního filmu Pád Třetí říše.

První je osobní Hitlerova sekretářka Traudi Junge, podle jejíž knihy film vznikl. Hrála ji půvabná rodačka z Bukurešti Alexandra Maria Lara.

Druhou, neméně půvabnou, postavou je členka  Hitlerjugend Inge Dombrowski. Tu si zahrála ruská herečka Elena Zelenskaya.

Nevím, jak případný čtenář, ale já si občas pletu film Pád Třetí říše a Pád Berlína. Druhý film je dílem pozdně stalinské kinematografie a tomu odpovídá jeho až směšně průhledná propaganda. Pozoruhodné je, že roli Hermanna Göringa si zde zahrál Jan Werich.

Tak jsme se od anoraku dostali až k Panwerichovi v roli Göringa. Pokud ovšem existuje nějaký pravidelný čtenář mého blogu, asi už si na tenhle styl zvykl. Existuje někdo takový? Ozvěte se, prosím, třeba do komentářů. :-) 

Pravidelný čtenář již také ví, že ho nyní čeká hudební okénko. Oslím můstkem k němu je dnes němčina v textech.

Mojí nejoblíbenější kapelou, která má většinu textů v němčině jsou Einstürzende Neubauten s frontmanem Blixou Bargeldem. Bargeld se na stránky tohoto blogu hodí také tím, že se postupně z divokého pankáče proměnil ve šviháckého dandyho.

V roce 1991 jsem byl na jejich koncertu na pražském Výstavišti. Byl to jejich druhý koncert u nás. V září roku 1987 měli vystoupit v plzeňském amfiteátru Lochotín, koncert byl však rozehnán komunistickou policií a kapela vyhoštěna. Z koncertu v roce 1991 jsem si přivezl tričko s motivem z obalu alba Haus der Lüge.

Zde tedy jeden klip v němčině z jejich divočejšího období a poté můj nejoblíbenější klip Sabrina.

Pak tu mám ještě jeden kousek textu v němčině. Je to jen úvod skladby Example #22 z alba Big Science osobité muzikantky Laurie Anderson (mimochodem manželky Lou Reeda). Ta němčina tam zní skvěle.

Beispiele paranormaler Tonbandstimmen.

Was sind paranormale Tonbandstimmen?

Es sind Stimmen unbekannte herkunft.

Es sing paranormaler Tonbandstimmen.

K téhle skladbě neexistuje klip. Přidávám tedy klip skladby O Superman a po té celé album na Spotify. Nejvíc mě vždycky bavilo Born, Never Asked.