Vražedné křivky

Nějaký čas jsem se neozval. Dnes tedy nabízím něco plus, něco navíc...

Moje dlouhá odmlka má trojí příčinu. Vrcholila kampaň kolem mojí knihy, blížilo se kulaté výročí mého příchodu na svět a zároveň jsem měl v hlavě opravdu "velké" téma.

Již dlouho mi v hlavě v souvislosti s ženskými půvaby zněl termín "plus size". Jelikož nejsem angličtinář a současně jsem vystudoval matematiku pohrával jsem si s tímhle pojmem mimo jeho známý význam. Jde o kladný rozměr? Kladný ve smyslu pozitivního hodnocení? Kladný v čistě matematickém významu?

Představit si ženu s plusovými rozměry je jednoduché, jak ovšem vypadá žena s rozměry minusovými? Ještě si tak umím představit ženu s rozměry nulovými. Třeba imaginární přítelkyně by se daly označit za ženy s nulovými rozměry. V mužově fantazii ovšem může mít i imaginární přítelkyně pěkně plusovou velikost.

Raději jsem se tedy v myšlenkách vrátil k běžnému chápání termínu "plus size". OK, je to tedy označení pro cosi navíc, něco nad určitou normu? Kde se ovšem tahle norma vzala? Je to těch pověstných 90-60-90 při výšce 180 cm? Na obrázcích je australská (kolegyně!) bloggerka a modelka Teer Wayde. Její míry jsou výrazně nad uvedenou "normou":112-86-114. 

Bez uzardění přiznávám, že se mi její fotky a její styl líbí. Název dnešního příspěvku jsem si tak trošku vypůjčil z názvu jejího blogu Curves to Kill. Milovníci (i milovnice) "něčeho navíc" ji mohou sledovat také na Instagramu.

Teer se velmi výrazně líčí. Podařilo se mi vyhrabat jednu její fotku před dokončením.

Napadlo mě taky, jaké by to asi bylo, kdyby všechny ženy splňovaly svými půvaby nějakou zavedenou normu.
Na chvíli jsem si představil, jak v roli pana prince Čenského procházím houfem misek. Jako fajn představa, ale trochu mi připomněla procházku jednověkým smrkovým lesem. Docela nuda.

Já osobně se moc rád procházím druhově pestrými pralesovitými porosty. Mám rád (nejen v přírodě) rozmanitost. Nechci srovnávat ženy s nějakými ekosystémy, ale i v jejich případě jsem pro pestrost všemi deseti nenechavými prsty.

Po lehce nazrzlé a pihaté Teer Wayde tedy následuje Gia Genevieve, která se taky pohybuje v oblasti módy s přívlastky pinup, vintage, glamour, retro a hlavně plus size... Ve videu Mentiras (Lži) je hezký koncentrát toho všeho.

Gia mi ovšem začala hubnout před očima a vypadá to, že nejen tak z hecu "do plavek". Pořád jí to sluší, ale přesto jsem se musel poohlédnout po jiné blondýně. 

Našel jsem si anglickou modelku s vražednými křivkami - Belle Presley. Gia ještě bude špendlíčkem hrabat! 

Dnešní potápění v plus size vodách zakončí tmavovláska Lexy Lu. Snad bych měl poznamenat, že se k dnešnímu tématu jen tak nedokážu nevrátit. Berte to jako slib nebo varování.

Na začátku článku jsem slíbil něco navíc. Neodcházejte tedy od monitorů! Přichází bonusy a chybět nebude ani tradiční hudební okénko.

Problematice stanovení normy ženské krásy jsem se již kdysi věnoval. V dubnu 2014 vyšel v legendární a kultovní tiskovině The Zeitung můj článek Vzorec ženy. 

Článek má lehce dystopické prvky. Po zvětšení obrázku by se měl dát přečíst úvodník, ale pro jistotu ho zde uvedu:

Každých pět sekund proběhne ve vesmíru (alespoň v té části, ze které přišla relevantní a srozumitelná data) volba královny krásy. Podle posledních výpočtů je velmi pravděpodobné, že uvedená frekvence v nejbližších letech poroste.
Není přitom vůbec jasné, jak má taková královna krásy vlastně vypadat. Vždyť na samotné Zemi byl dlouho problém shodnout se na tom, jak má vypadat krásná pozemšťanka, dokonce byly pochyby o tom, jak má jakákoli pozemšťanka vůbec vypadat.
Krása bývala vždy považována za neměřitelnou veličinu. Popsat krásu pozemšťanky exaktně se dlouho nedařilo. Pak se ale daly dvě chytré hlavy dohromady…

"Rukopis" článku Vzorec ženy naleznete zde.

A od vražedných křivek k Obřím skalám. Na tenhle oslí můstek jsem docela hrdý. Možná docela neoprávněně. Ale co, laciný vtip taky vtip.

Obří skály jsou další skalnatou dominantou Hrubého Jeseníku. Před nedávnem byly poctěny mimořádně výrazným aktem. Došlo u nich (ve výšce 1082 m n. m.) k předání dvou výtisků Generátoru prchavých okamžiků.

Knihy si převzal Jarda Luhan, kterého jsem na twitteru poznal jako nenápadného, ale velmi zajímavého chlapíka. Jarda je nadšený turista (spíš bych použil termín čundrák) a zaujal mě svým projektem #Napříč_ČR. "Na etapy" putuje napříč republikou; tam, kde jednu etapu zakončí, tam druhou etapu zahájí a takhle se jí chystá projít celou. Fotky a mapy tras je možné vidět na jeho Facebooku.

Obří skály spojuje s vražednými křivkami ještě jeden oslí můstek. Vlastně potok - Vražedný potok. Ten nedaleko Obřích skal pramení a při cestě k nim se dlouho kráčí kolem jeho koryta. Má jméno z doby třicetileté války, kdy se ve zdejších lesích pod Šerákem schovávalo obyvatelstvo z kolštejnského panství (dnešní Branná). Obyvatelstvo bylo vypátráno švédskými teroristy a mnoho lidí zde přišlo o život.

Název Obří skály má podle pověsti na svědomí obr Amík. Ten se vsadil s obrem ze sousedství, že dál dohodí obrovský skalní blok. Amík hodil skálu daleko, ale jeho soused hodil ještě dále, a tak Amík v roztrpčení alespoň rozťal skalisko vedví…

Pro hudební okénko jsem vybral dvě dámy s výraznými křivkami. Automaticky mě napadla Caro Emerald, která si letos získala spoustu fanoušků na Colours of Ostrava.

Po matce Polka, po otci Kubánka, jinak Pražanda. Jazzová zpěvačka Yvonne Sanchez dnešní toulky po ženských půvabech a jesenických skalách zakončí.