Kara ben Nemsí

Nejprve drobné vysvětlení titulní fotografie. Na obrázku není žádný Kara ben Nemsí. Pro znalce díla spisovatele jménem Karel May je tahle postava pochopitelně známá. Pro ostatní bych uvedl jen pár informací. Karel May napsal mnoho knih z Divokého západu. V nich byl hlavním hrdinou (většinou) nějaký "bílý muž". Nejznámějším je asi Old Shatterhand.  Řada knih se ovšem odehrávala také v jiných končinách. Byly to třeba  Balkán, Blízký východ a Orient. V těchto místech byl hlavním hrdinou právě Kara ben Nemsí.

Karel May již nestihl napsat knihu, která měla být situována do Jeruzaléma. Rozhodl jsem se napsat tu knihu místo něj. Začal jsem nejprve s hledáním podkladů. Karel May se docela rád fotil oblečen jako hlavní hrdinové jeho knih.

Prvním krokem tedy bylo najít si oděv nějakého Žida a vyfotit se v něm. Bohužel nemám žádnou vhodnou pokrývku hlavy. Nemám žádnou jarmulku, nemám žádnou jinou a vhodnou pokrývku hlavy. Mám navíc problém s tím, že pro hlavu mé velikosti je problém vůbec nějakou pokrývku sehnat. Proto jsem se smířil s tím, že použiji to, co mám doma - bekovku.

Nosí Židé bekovky? Nemyslím, že by v době, kdy psal Karel May své knihy, byly bekovky bůhví jak rozšířené právě mezi Židy. Musel jsem tedy bekovku odmítnout nebo pátrat dál. Podařilo se mi objevit obrázek, na kterém byli Židé a jeden z nich měl na hlavě pokrývku, která bekovku velmi připomínala.

S tím jsem se ovšem nesmířil. Bylo třeba najít ještě minimálně jeden obrázek, který by mne opravňoval použít ve svém převleku tenhle typ pánské pokrývky hlavy. Nalezl jsem takový obrázek. Bekovku nosil mistr Leonard Cohen, kanadský hudebník, básník, romanopisec a kreslíř židovského původu. 

Je nejvyšší čas poslechnout si nějakou hudební ukázku. Mistr na ní sice nemá bekovku, ale píseň je to více než úžasná.

Zbývá ještě pár maličkostí. Jednou z nich je název knihy. Budu se držet toho, že Karel May byl Němec a zvolím německý název "Eine Falle in Jerusalem".

Co by to bylo za knihu, kdyby se v ní neobjevila žádná žena. Na cestě do Jeruzaléma jsem nemohl minout otevřenou náruč jednoho harému. Mé oko s radostí spočinulo na nejedné tanečnici.

Jaký by to byl harém, kdyby v něm nehrála příjemná muzika. Zvolil jsem sympatickou dámu s moc pěkným jménem. Zapadá sem perfektně. Sama byla břišní tanečnicí a má židovské i arabské kořeny. Moc rád ji poslouchám a pokusím se ji získat pro filmovou verzi knihy.

Ještě mám jeden tip na tanečnici, která by se v knize a potom ve filmu měla objevit. Líbí se mi dámy, které nemají míry podvyživených modelek. Možná by se v onom harému mohla objevit nějaká tanečnice s "vražednými křivkami." Mám dva tipy na půvabné černé otrokyně.

Dalším úkolem bylo zvolit vhodné jméno pro hlavního hrdinu. Zvolil jsem jméno Nathanael Rubinstein. Dalším krokem bylo zvolit zápletku děje. Tady jsem se začal pomalu, ale jistě zaplétat do sítí, které jsem upletl na někoho jiného. Nerad bych byl, pokud by tou rybkou v síti byl čtenář tohoto příspěvku, natož pak čtenář připravované knihy.  Mám tedy nachystán zatím jen podklad pro první tři postavy, které se románem mihnou jako, strašně nerad volím tento termín, křoví.

Za každou pořádnou fotografií se skrývá nějaký příběh. Za tou předchozí se skrývají kulisy, které jsou ideální pro knihu i připravovaný film.

Další unikátní fotografie najdete na webu www.haaretz.com. Vřele všem doporučuji.

Dalším bodem, který bych si jako splněný rád odškrtnul je hlavní zloduch. Snad čtenář tohoto příspěvku pochopí, že hlavního zloducha prozatím ponechám v tajnosti. 

Měl jsem ovšem skvělý tip na člověka, který by mohl zlosyna hrát v připravovaném filmu. Bohužel mi těsně před zveřejněním příspěvku volal, že roli musí odmítnout. Byl by ideální z mnoha důvodů. Gene Simmons je "záporák" už od pohledu. Je to navíc Žid, který se v Izraeli narodil. Jeho židovské jméno je Chaim Witz. Má praxi v roli zloducha, umí plivat krev, chrlit oheň a vyplazovat jazyk. Hodně jsem stál právě o něj. Díky jeho odmítnutí jej mohu uvést aspoň tady.

Prozradit snad mohu něco málo z hlavní zápletky.

Nejprve si ovšem dovolím drobné odbočení. Maminka měla velmi pěkný přívěsek na stříbrném řetízku. Tím přívěskem byl stříbrňák upravený tak, aby jej bylo možné nosit na řetízku okolo krku. Nechal ho upravit můj tatínek, který navíc nechal na rub mince vyrýt maminčiny iniciály.

Na líci mince byl František Josef I. Maminka ho ráda a hrdě nosila. Potom se však zalíbil mně a začal jsem řetízek s přívěskem nosit. Nosil jsem ho v době, kdy jsem byl vlasatým výrostkem a jednou mě na nádraží požádal o legitimaci policajt. Vhodnější by bylo napsat, že to byl příslušník Veřejné bezpečnosti. Také mě nežádal, ale dost neurvale mi přikázal, ať se legitimuji. Já nebyl žádný hrdina a bez otálení mu občanský průkaz ukázal. Ten chlap ho po prozkoumání trochu zklamaně vrátil a pak zahlédl na mém krku stříbrnou minci. Oči mu zajiskřili a s poznámkou, že tohle je případ penězokazectví, mi řetízek z krku strhl a odhodil do kolejiště.

Nyní tedy ta zápletka. Roli v ní budou hrát odcizené mince. Mince ve velkém množství. Snad mohu prozradit měnu. Půjde o starověký judský šekel. Ty odcizené mince budou samozřejmě stříbrné.

Musím udělat ještě další odbočku. Knížky Karla Maye mi v dětství sháněla maminka. Půjčovala mi je z jistého zdroje. Ze stejného zdroje mi půjčovala také knihy Jaroslava Foglara. Tyto knihy jsem měl taky hodně rád. Hodně mě přitahovala atmosféra Stínadel.

Hledal jsem v našem městečku místo, které by křivolakými uličkami a temnými zakoutími alespoň trochu připomínalo Stínadla. Jedno takové místo tam bylo. Bylo již určené k demolici, aby ustoupilo nové zástavbě a prázdné domy byly přímo rájem pro zvídavé kluky.

Procházeli jsme ty domy a hledali v nich "poklady". V jednom takovém opuštěném domu žil kdysi Němec a opustil jej (je možné, že zemřel) ve stavu, který byl ideální pro naše výpravy. Se strachem, ale o to pečlivěji, jsme procházeli všemi místnostmi, skříněmi, šuplíky a dalšími zákoutími, až jsme jednou narazili na "poklad". Bylo to několik kovových přileb, které nám silně připomínali přilby Wehrmachtu.

Rázem se z toho starého Němce stal fašista a válečný zločinec. Nemohli jsme tušit, že to jsou nejspíš přilby pro civilní ochranu, které onen Němec nastřádal. Ve Vrbně žila velmi početná skupina Ňemců, což vyplývalo z pestré historie tohoto městečka. Uvedu proto i jeho německé jméno Würbenthal.

S vrbenským nádražím mám spojených mnoho příběhu. Jednou se třeba někde objeví.

Nebyli jsme jediní, koho staré domy zaujali. V jednom domě začali žít i jacísi vrbenští hippies. Jedním z nich byl i člověk, který byl jen o něco starší než já. Nejen dlouhými vlasy mi hodně připomínal Roberta Planta z Led Zeppelin.

To by si zasloužilo další hudební ukázku. Uvedu jednu ze skladeb, která má k Orientu blízko už svým názvem.

Abych ovšem z vyprávění úplně nevypadl já. Já se po několika letech od doby, kdy jsem s kamarády odhalil v jednom domu ze "Stínadel"  doupě "válečného zločince", ocitl v onom doupěti vrbenských  hippies. Byl jsem tam se svojí bývalou manželkou a pak taky s jedním klukem, který měl přezdívku Fík.

Fík je ten vousatý pán, já jsem ten hubený rybízek. Tady mám ještě daleko do toho vousatého "Žida" z titulní fotografie. 

Vložím sem další hudební ukázku. Zpěvák má postavou blízko k Fíkovi. Snad zvolím vhodný kousek.

Ještě příběhu chybí nějaký závěr. Myslím, že by nebylo špatné, kdyby alespoň část knihy byla ve verších. Pokusím se alespoň naznašit, jak by tato část mohla vypadat. Zároveň tím kouskem načrtnu i  něco dalšího ze zápletky. Myslím, že Orient byl nasáklý hašišem. Zároveň byl hašiš jednou z částí jídelníčku hipíků. Tím nám do románu pěkně zapadli "vrbenští hippies", kteří se tak konečně z pozadí dostali blíže k oponě. Zde je můj pokus o veršovanou epizodu románu Eine Falle in Jerusalem.

Hašišová zátišina

Ve staré vrbě vrásčité báby
Na starém podnose
Pojídají žáby

Na břehu rybníka nymfa se svléká
Další chod ryby
Jedna je leklá

Vážky a puškvorec
Šneci a slimáci
Na břehu rybníka nymfa se potácí

Jepice, komáři
Pulci a jikry
Nymfa náhle padá
Břeh je pro ni příkrý

Padá a topí se
Zbytky žab na míse

Na závěr ještě jeden závěr. Vyvrcholení knihy proběhne v pátek třináctého. Pátek třináctého je v mnoha zemích považován za nešťastný den. Chorobná obava z tohoto data se nazývá paraskavedekatriafobie nebo též friggatriskaidekafobie a jedná se o speciální formu fóbie z čísla 13 (triskaidekafobie). Tento příspěvek vyjde (pokud se to podaří) v pátek třináctého. To si zaslouží nějaký obrázek jako tečku za tímto povídáním. V knize bude ten závěr pěkně zamotaný. Logicky nemohu ani naznačit...

Autorem obrázku je John Kenn Mortensen

Vážení čtenáři, budu moc vděčný za všechna doplnění, připomínky a upozornění na chyby a nesrovnalosti v textu. Všechny takové poznámky odměním.

Ještě by to chtělo nějaký hudební přílepek. Mám doma moc hezké album přímo z Izraele.

Není to ovšem hudba pro širokou veřejnost. Přilepím tedy pár "klipů" z "přijatelnějších" zdrojů. Zazní klezmer v různých podobách.

17 HIPPIES sem patří ještě z jiného důvodu.