Černobílé pošušňáníčko

Původně jsem chtěl napsat pár vět o dvou slečnách, které mě kdysi zaujaly jako ženy i jako fotografky. Jmenují se Tereza Dotlačilová a Bára Vávrová. Báru jsem kdysi poprosil o foto někde v jesenických hvozdech, ale ona je pořád na cestách a k setkání nikdy nedošlo.

Chtěl jsem o nich psát v příspěvku, který měl mít název Černobílá magie. Každá měla reprezentovat jednu ze dvou krajních barev. Pak jsem zjistil, že by takový název nebyl vůbec originální.

Narazil jsem tak ovšem na kapelu, která je nejen česká, ale má blízko k mým horám, k Jeseníkům. Poslechněme si společně jejich skladbu Z čistého nebe:

Zkuste si zadat "černobílá magie" do oblíbeného vyhledávače. Najdete stovky odkazů. Chtěl jsem název originální a ryze český. Nikoli poprvé zkusil jsem hledat slovo s českými diakritickými znaménky. Hledal jsem slovo, které by mělo co největší počet háčků. Chvilku to trvalo, ale pak se mi podařilo najít slovo, které se docela hodí. Pošušňáníčko má háčky čtyři. Bylo zřejmé, že aspoň s názvem nepůjdu zpátky od PC v černém.

https://youtu.be/pAgnJDJN4VA

Dalším drobným úkolem bylo vymyslet nějaký obsah. Uvažoval jsem o tom, že by bylo skvělé poskládat obsah z výhradně černbílých fotografií. Mám spoustu tipů na krásné černobílé fotografie. Takové fotografie ovšem často hovoří samy za sebe a nepotřebují žádný komentář. To by bylo velmi jednoduché a zcela bych z dnešního příspěvku vypadl já. Přesto alespoň pár černobílých fotek vložím. Zde je první z nich.

Teď tedy nastala příležitost pro mne. Vidět jsem hned v úvodním snímku. Teď bych vám chtěl představit svoje pyžamo. Spím v tričku a trenýrkách. Tričko je černobílé, takže sem skvěle zapadne.

Není to teda celé tričko. Snad postačí aspoň obrázek, který na něm dominuje. V hudbě jsem se rozhodl pouštět pouze klipy, které jsou buďto černobílé, nebo mají vztah k těmto dvěma barvám. Následuje klip zpěváka, který si říká Black.

Klip sem pěkně zapadá taky proto, že je krásně černobílý.

Teď by to chtělo tu černou vyvážit bílou. Vzpomněl jsem si na kapelu The White Stripes.

Opět předkládám černobílý klip.

Přichází první povídání. Je černobílé, protože se týká staré černobílé televize, kterou jsme doma měli, když jsem byl malý kluk. V té televizi měl tenkrát být film Ivanhoe. My jsme s bráchou byli tenkrát velcí nadšenci do všeho, co se nějak týkalo rytířů. Účastnili jsme se také bitev, které se odehrávaly mezi "starousedlíky" a "přivandrovalci" z nově postaveného sídliště.

Ivanhoe na kresbě v knize Waltera Scotta.

Byli jsme z toho, že film uvidíme, tak nadšení, že jsem v té euforii televizi "odměnil" tím, že jsem do větracích škvírek nahoře vhodil to, co jsem měl po ruce - papírovou kartu. Mám pocit, že to bylo pikové nebo křížové eso. Televize samozřejmě vypověděla službu, takže následoval pláč po výprasku a pláč díky neviděnému filmu.

Po té vyčerpávající rytířské bitvě by to chtělo nějaké uvolnění. Pustím čtenářům, kteří vydrželi až sem, nějaké pěkné video. Bude to Amy Winehouse s černobílým klipem Back To Black.

Chtělo by to další kratičké povídání. Když jsem ještě studoval na UP Olomouc. Bydlel se mnou zajímavý človíček. Měl nějaké pochroumané nohy. Na jedné se jakžtakž pohyboval. Druhá mu bezvládně visela. Dnes už jezdí na vozíku, ale je pořád plný elánu a energie. Jezdíval jsem s ním na dětské tábory v přírodě a díky tomu jsem se jednou dostal k úkolu dělat mu doprovod na pionýrský tábor někde v Čechách. Nebyl to obyčejný dětský tábor, ale tábor pro nevidomé děti.

Roman Herink

V tom táboře jsem byl pouze jedinou noc a jediný den. Uvědomil jsem si tady, jak černobíle jsem nevidomé a jinak postižené děti vnímal a jak je možná vnímají mnozí další. Za tu chvilku jsem zjistil, že to nejsou žádní politováníhodni chudáčkové ani žádný obtížný hmyz. Jsou to lidé se svými starostmi i radostmi, kteří jsou v lecčems dál, než my "normální". V noci se mi například stalo něco, co tu ještě nezažili. Spal jsem na poschoďové posteli, "ve druhém poschodí". Postel neměla žádné opěrátko a mně se podařilo spadnout přímo na stolek, na kterém měl nevidomý vedoucí rozložené všechny své věci. 

Podívejme se zase na nějaký tématický klip.

Je čas na nějakou pěknou černobílou fotografii. Tahle je nádherná. Mám moc rád minimalismus.

Když jsme se včera vraceli s přítelkyní z návštěvy, pouštěla si zrovna německou kapelu Scooter. Moc je nemusím, ale včera zrovna zazněla předělávka jedné skladby od Kiss. Tohle už je taková rocková klasika. Pustím je, ale černobílé video jsem nenašel. Budete muset kliknout na odkaz pod fotografií. Ta skladba už tu byla v předchozím díle, takže ji mužete klidně přeskočit.

https://youtu.be/zlSFmotba2I¨

Na gymnázium jsem chodil se spolužákem, který měl takovou zvláštní úchylku. Jedna učitelka přírodopisu mu připomínala čočku. Jeden belgický zpěvák, který měl tenkrát úspěch s písní Ça Plane Pour Moi, mu připomínal tvaroh. Ten "hit" tady pouštět nebudu, kdo má zájem, může si ho najít na jůtubíčku. Já tady pustím video mojí oblíbenkyně Natachy Atlas

Natacha Atlas je známá působením ve formaci Transglobal Underground. V tomhle klipu ji svým "zpěvem" doprovází MC Kinky.

Dalším spolužákem, který patřil k mým oblíbeným byl kluk s francouzským jménem René Simon. S tím jsem chodil na gymnázium. Tam s námi jeden rok studoval (stejně jako Roman Herink)  spolužák, kterému Plastic Bertram připomínal tvaroh. S Reném jsme hltali očima výklad jedné "učitelky dějepravy, ta vám měla prsa že až oči lezly z hlavy". Trochu mi to uletělo. Při těch vzpomínkách to ovšem jinak nejde.

Musím na sebe už poněkolikáté prozradit, že se mi líbí ženy krev a mlíko. Tu předchozí bych navštívil v převleku, o kterém jsem už jednou psal.

Tady fotka nemůže být barevná. V barvě ovšem vypadá o něco líp. Barevnou verzi naleznete po kliknutí na tento text.

Amy Winehouse sice tyhle proporce nemá, ale má pěkné písničky a jednu, která sem perfektně zapadá - Back To Black:

Přikládám další černobílý snímek.

Nedávno mě zaujalo, že mezi nebezpečné země patří kromě Afghanistánu, Sýrie a Iráku také některé severské státy. např. Dánsko. Oblíbil jsem si několik skandinávských kapel. Jednou z nich jsou Dánové Valravn. Pěkný je třeba jejich klip Koder på snor.

Klip je z alba Valravn. To album se mi líbí celé. Čtenáři bych doporučil ještě alespoň skladbu.Kelling.

Se spolužákem, kterému učitelka připomínala čočku, jsme už jako pracující pánové jezdívali na výpravy na kole. Spousta těch výprav byla ve větší skupince s dalšími kamarády, ale několik výprav jsme podnikli ve dvou. Na těchto cestách jsme zažili spoustu dobrodružství, ale jedna z nich měla trochu strašidelné pozadí. Stanovali jsme tenkrát u hradu Helfštýn.

V noci nás vystrašil podivný zvuk. Nikdy jsem nic tak strašidelného neslyšel. Až dodatečně jsem díky jedné elektronické encyklopedii zjistil, že nás vystrašil sýček. Učil jsem tenkrát na základní škole v Andělské Hoře. Ta encyklopedie byla nainstalována v počítači Apple Macintosh.

S tím kamarádem jsme oba byli takoví hipíci. Pusťme si nějakou skladbu kapely 17 Hippies.

Znovu bych vložil jednu černobílou fotografii. Tenhle zasněžený snímek mi hodně připomíná to, jak jsem závodně běhával na lyžích. Jednou o tom možná napíšu pár vět.

Nemůže tu chybět jedna z nejtemnějších kapel, které znám. Magmu už jsem tady uváděl, ale byla by velká škoda vynechat ji v černobílém povídání.

https://youtu.be/23k0pCLLmuE

S Magmou jsem se setkal poprvé někde v Brně na zvláštní akci. Hudba zde byla doprovázená různými obrázky, které autor akce promítal pomocí promítačky diapozitivů na plátno. Mezi diáčky mne hodně zaujaly ty, na kterých byly obrázky grafika jménem Maurits Cornelis Escher. Ta akce byla technicky dost nezvládnutá, ale já se na ní setkal s velmi zajímavou hudbou a zajímavými obrázky. Jeden z nich jsem měl dlouho vystavený na svojí soukromé nástěnce.

Líbilo se mi jich mnohem víc. Přes všechny výhrady k podobě té akce měla na mne dost zásadní vliv.

Podívejme se na další video. Tanita Tikaram je sympatická dáma a její hudba se příjemně poslouchá.

Následuje další černobílá fotografie.

Ten kostel mi znovu připomenul mého tátu. První svoje fotografie jsem vyvolával společně s ním. Měli jsme starou zrcadlovku Ljubitěl. "Fotokomoru" jsme měli v koupelně. Nebyla tam infralampa, proto jsme používali tepelný infrazářič, který nám dával trochu červeného světla. Po práci z nás přímo lilo, ale já vnímal zrod černobílé fotografie jako zázrak. Tyto zkušenosti se mi potom hodily, když jsem na VŠ musel vést kroužek mladých fotografů a potom takový kroužek zřídit i na svém prvním působišti, ZŠ v Andělské Hoře. Zde jsem dokonce jednou udělal výstavku mladých fotografů.

Video snad bylo dostatečně nebarevné. Dalším černobílým snímkem je fotografie starého mlýnku na kávu. Tatínek na něm mlel zrnkovou kávu a ta chutnala a voněla báječně. Dnes už se k takové kávě člověk jen tak nedostane.

Podívejme se nyní na video další dámy. Alanis Morissette v něm moc hezky zpívá o takových těch každodenních starostech a radostech. Nevyjádřil bych to líp. 

Chtělo by to zase nějakého pána. Vzpomněl jsem si na učitele češtiny na gymnáziu. Byl zdravě přísný, ale ledacos mě naučil. Vždy jsem hodně četl díky mamince. On dával směr mé lásce ke čtení a k poezii. Jazyk český byl vlastně jediným předmětem, z něhož jsem měl na gymnáziu u maturitní zkoušky jedničku. Napsal jsem skvělou slohovku, ve které jsem psal o svém úmyslu stát se novinářem. Také ústní zkoušku jsem zvládl výborně. Už si nevzpomenu na zadání, ale ta jednička mi udělala radost.

Po maturitě jsem byl chvíli k nezastavení. Taky jsme ten závěr studia pořádně oslavili. Asi jsme s kamarády nepili whisky Black & White, ale něco málo jsme popili.

Na maturitním večírku, který se docela dobře rozjel,  zpíval jeden mladý učitel hit Shadow On The Wall.

Spali jsme po večírku u jedné spolužačky. Jak jsme se k ní dostali už si nepamatuji. Stejně tak si nepamatuji následující setkání po letech.

Na závěr ještě jednu písničku Ten klip je krásně černobílý, ale text bych upravil. Mělo by tam být Two Princess. Já mám doma totiž dvě princezny: Jitušku a Nikišku. Obě je moc miluji. Tečka.