Hoř, ohni hoř!

Táborák při teplotách pod bodem mrazu má své kouzlo. Ono teda já oheň tak jako tak považuji za kouzlo, ale mnohem víc si to člověk uvědomí, když mu nos umrzá, jen co ho otočí v nevhodném úhlu směrem od plamenů.

Je ovšem táborák a "táborák". Zapálit pár klacíků (nebo stoh slámy) umí i malé dítě. Příprava a průběh táboráku ovšem může být přímo posvátným obřadem. Pojďme se dnes podívat na některé zásady přípravy takového obřadu.
Velmi důležitý je výběr dřeva. Já osobně dávám přednost dřevu z jesenických hvozdů, ale třeba na výpravě po rumunských Karpatech je to trochu problém.

Dřevo vhodné pro táborák většinou leží volně na zemi. Nedoporučuji kácet pro takové účely vzrostlý živý strom. Dost to zkracuje čas, který pak můžete trávit zíráním do plamenů. Jiným případem jsou tzv. soušky.

Označením "souška" zde nemyslím slangový výraz pro soudružku, ale uschlý strom. Před jeho pokácením se ovšem přesvědčte, zda na něm někdo nesedí, třeba nějaká souška. Vyhnete se zbytečným komplikacím, které mohou požitek z táborového ohně výrazně pokazit.

Doporučuji provést navíc ještě jednu kontrolu. Pokud nevíte, jak taková souška přesně vypadá, buďte při kácení velmi obezřetní a raději se několikrát přesvědčte, zda se nepokoušíte o přeřířznutí nějákého enta nebo entky - Stromovouse nebo Stromovlásky (obr. nahoře).

.

Ať už kácíte nějakou soušku nebo sekáte větší kusy dřeva na menší, neměli byste podcenit výběr vhodného nástroje. Doporučuji vikinskou sekeru. Můžete mi věřit, o severských válečnících toho vím víc než dost. Už jako malý kluk jsem hltal knihy o dobrodružstvích vikinga Vika  a jeden můj kamarád je viking.

Kamarád viking druhý zprava.

Věnovali jsme se dřevu, ale úplně jsme pozapomněli na výběr vhodného místa pro založení ohně. V téhle souvislosti mám nádherné vzpomínky na svoje pedagogické začátky. Začínal jsem učit na základní škole v horském městečku Andělská Hora, kterým prochází hranice CHKO Hrubý Jeseník. Na škole jsem vyučoval m.j. tělesnou výchovu. Od té doby vím všechno o vybíjené a o utrpení učitele, který na lyžařském kurzu vyfasuje družstvo běžkařů.

Anenské myslivny nedaleko Andělské Hory

Zároveň jsem měl možnost vyzkoušet si s dětma něco, co bylo v osnovách tělocviku popsáno jako "pobyt v přírodě". S kolegyní jsme to koncipovali tak, že jsme žáky vzali do lesa, kde měli za úkol založit tábořiště (vyříznout na správném místě velký drn), připravit vše pro vaření v kotlíku (vyrobit si vidlice na zavěšení kotlíku apod.), pomocí co nejmenšího počtu zápalek rozdělat oheň a uvařit guláš. Bylo úžasné pozorovat, s jakým nadšením a s jakou zodpovědností se do těch úkolů děti pouštěly.

Na tyhle začátky v malebné Andělské Hoře vzpomínám opravdu rád. Mimochodem, Andělská Hora má se třemi stovkami obyvatel status města. Patří tedy mezi nejmenší města v ČR. Nejmenším městem je Přebuz, Zde nežije ani stovka obyvatel.

Máme tedy pečlivě připravené ohniště, nasekané dřevo, oheň plápolá... Co si k ohni vzít na sebe? Jedno kritérium pro volbu outfitu k pořádnému táboráku se nabízí samo. Nevhodné je cokoli, co dobře hoří. Není ovšem nezbytně nutné shánět se hned po azbestovém skafandru. Bohatě postačí kousky z přírodních materiálů. Jak se například liší hořlavost akrylového a vlněného svetru, je možné vidět na instruktážním videu.

Dámy rozhodně nic nepokazí mohérovým svetříkem, tedy svetříkem z vlákna ze srsti angorské kozy.
Pánové se zahřejí přípravou ohniště a bohatě jim proto postačí za jakékoliv venkovní teploty tričko s krátkým rukávem. Je dobré zvolit triko s nějakým tématickým potiskem.

Já pro zpracování dřeva na táborák používám triko s motivem stromů a nápisem "Made in Jeseníky". Kolikrát se zahřeji tak, že bych ani to triko nepotřeboval. Měl jsem v úmyslu na tohle místo vložit fotku, na které v onom triku sekám dřevo, ale byla strašná kosa. Tady je tedy triko samotné, jemu zima není.

Pokud by se sekáním dříví chtěla mermomocí pomoci i nějaká dáma, určitě by si zasloužila třeba následující triko.

Pokud přestane učinkovat zahřátí organismu sekáním dříví, je možné doplnit triko z bavlny nebo merino vlny vlněným svetrem. Také u svetru volíme vhodné vzory a motivy. V zimě volíme motiv sněhové vločky, soba, losa apod.

Tady bych na sebe práskl strašné tajemství. Během studia na VŠ jsem měl období, kdy jsem pletl. Pletl jsem mizerně, nedokázal jsem udržet stejnou velikost jednotlivých ok a to dělalo mé výtvory unikátními. Pletl jsem nakonec dokonce na zakázku dva svetry a jeden šál. Ten šál ze všeho nejvíc připomínal pavučinu nějakého obřího hnusného pavouka, ale měl obrovský úspěch.

Nedokázal jsem samozřejmě uplést žádný vzor. S losem, který se k zimnímu táboráku ideálně hodí, bych si neporadil. 

Kromě výše zmíněného mohéru bych pro dámy doporučil vlněné svetry s typickým vzorem z Faerských ostrovů.

V šatníku žádného táborníka by neměla chybět pořádná flanelová košile s podšívkou. Jednu takovou mám na titulní fotografii, na fotografii následující je vidět lépe.

Pozor, při sezení oheň "hřeje ruce, barví tváře", ale moc nemyslí na zadní partie. Je proto dobré nespoléhat na samotné oblečení a vybavit se také něčím pod zadek a na záda. Dostatečně velká vlněná deka může také mimo tepelné pohody zajistit blízkost nějaké vděčné tábornice.

Pokud jste oheň nezakládali pouze kvůli nekonečnému pozorování plamenů, ale také proto, abyste si na něm připravili třeba alespoň špekáčky, je dobré mít na konzumaci připravený stylový příbor. Na obrázku je sada od Ignáce Hloha, jehož práci jsem tady již jednou představoval.

Když už jsem se zmínil o špekáčcích, rád bych připomenul, že není všechno špekáček, co se jako špekáček třpytí. Přečtěte si, jaké složení by měl mít špekáček podle původní receptury. 

Když už bychom nebyli na opékanou uzeninu tolik přísní, rozhodně bychom se měli držet jednoduché zásady, že by měla obsahovat tolik masa, kolik vlny obsahuje vlněná deka ze stoprocentní vlny.

V hudebním okénku to hned na začátku pěkně rozpálí Susheela Raman v klipu Raise Up.

Susheelu Raman jsem poprvé zaregistroval díky klipu Love Trap. Souvislost s výše zmíněnou dekou pro lov tábornic je čistě náhodná.

Kdykoliv slyším Raise Up, nějak mi automaticky naskočí dánští Valravan a jejich Kellig. Zpěvačka Anna Katrin Egilstrød je navíc z Faerských ostrovů, takže sem perfektně zapadá. Skladbu doporučuji poslechnout i ve studiové podobě. 

Závěr bych dnes věnoval českému bandu Traband. Jejich skladba Černej pasažér je podle mě malý klenot a občas se stává mojí osobní hymnou.