Poprvé jsem se o King Crimson dozvěděl, když jsem kamarádil se ségrou Roberta Planta. Jmenovala se Kateřina, byla docela kočka, ale hlavně byla Plantovou ségrou. Ten měl doma knihu Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky. Já ji jedním dechem přečetl (knihu, ne Plantovu ségru) a moc se mi líbily ilustrace, které dělal Jiří Šalamoun.
Poslední obrázek mi připomněl českou kapelu Neočekávaný dýchánek. Než si pustíme King Crimson, pustíme si Neočekávaný dýchánek.
Po poradě s Robertem Frippem jsem dnešní příspěvek nazval podle jednoho jeho alba. Mně osobně se nejvíc líbí jiné album, ale snad se to nedozví.
Žádné komentáře:
Okomentovat