sobota 14. ledna 2017

Cvrlikání a chichotání

Dnešní příspěvek bude trošku jiný. No, když se tak nad tím zamyslím, všechny mé příspěvky jsou tak trošku jiné. Dnes to tedy bude o cvrlikání a chichotání, což ovšem nemá nic společného s mojí bývalou pozicí pedagoga na střední zdravotnické škole. 


Už dlouho jsem se chystal napsat něco o mém vztahu k sociální síti Twitter. Ten čas ještě neuzrál. Něco málo se můžete dočíst v mém rozhovoru s Jiřím Procházkou, kde je taky zveřejněna moje nejkrásnější podobizna - obrázek od choti Starého Mrzouta  (samozřejmě s mojí láskou - anglickou a kokršpanělskou princeznou Niki von Frankstadt an der Mährischen Grenzbahn).

Moje vyznání lásky k síti Twitter bych sice pro dnešek nechal stranou, ale stejně Twitter zneužiju. Rád bych si trochu ulehčil práci a poskládal příspěvek z tweetů několika z těch mnoha, které jsem si z nějakého důvodu oblíbil. Dnes to bude pár chlapů.

Zevlouna asi není třeba představovat. Ze všech jeho perel mám hodně rád tuto:

Oblíbil si ji nejspíš i sám Zevloun, neboť po nějakém čase na tenhle tweet nenápadně navázal.
Teď k té druhé části dnešního nadpisu. V padesátých letech vycházel v USA plátek s názvem Titter, tedy "Chichotání". Mimo to, že je mezi Twitterem a Titterem rozdíl pouze v mém oblíbeném písmenu, je tu ještě jedna souvislost. Pro dnešní úvod jsem použil foto sýkorky modřinky, s tím, že modrý pták je symbolem sítě Twitter. Jak se řekne sýkorka anglicky a jak to v angličtině vypadá, když je sýkorek víc pohromadě, ví asi většina čtenářů. Kdo neví, použije překladač.


Každý frajer z Twitteru dostane dnes tedy povinně přidělenu jednu dívku z Titteru. Zrzka nahoře je pro Zevlouna.
Druhý na řadě je Radek Petřík - Radecho, který je dnes takovým mým skorokolegou v rámci dvou projektů. Oba (GPO, VB) vznikly, jak jinak, díky Twitteru. Z Radkových tweetů jsem vybral dva, které tvoří malý příběh.
Pánové se ovšem nenechali odradit a rozhodli se dál pokračovat ve své divoké jízdě nočním městem. Komu z nich patří věty z následujícího dialogu, můžeme jen spekulovat.
Radek je skvělý grafik, proto jsem pro něj vybral tu z grafického hlediska nejvyvedenější dívku Titteru:


Pavel Šrubař @vitsoft, je v určitých situacích takovým tím chlapíkem v červené kombinéze, který mi k hrudi přikládá elektrody a... Přiznávám bez mučení, že velmi často navštěvuji jeho web rymy.cz a hledám tam první pomoc při svých pokusech o veršování.


Záměrně tady neuvádím žádnou z jeho mnoha skvělých básniček, neboť Pavel je také mistrem v žánru humoru, který mám moc rád.

Nevím, zda Pavel hraje pool, ale vybral jsem pro něj slečnu, která jej hraje. No, spíš to vypadá, že jen nevhodně rozptyluje skutečné hráče .


Posledním vybraným kolegou je pro tentokrát Judas Iscariot (@jehudas), chlapík s nezaměnitelným stylem. Vybral jsem dva tweety prodchnuté láskou k venkovu, tradicím, ladovské poetice a především k takovému tomu ryzímu člověčenství.

K druhému tweetu si dovolím přilepit jeden svůj. Ta ladovská poetika tam chybí, spíš je tam víc Fráni Šrámka, ale jakýsi průsečík obou děl snad čtenář najde.
Pro Judase jsem bez sebemenšího zaváhání vybral ryze venkovský motiv.


Vybral jsem dnes tweety pár chlapů z mnoha, kteří mě na Twitteru baví. Pevně doufám, že žádného z těch, kteří se zde dnes nenašli, jsem nerozesmutněl, neurazil. Pokud tahle forma bude mít nějaký úspěch, určitě se k ní rád vrátím. Mám už velmi rozsáhlou sbírku tweetů podobných těm dnešním a každý den narazím na několik nových. Když najdu odvahu, zavedu možná i ženskou kategorii.

"Kam se ovšem z blogu vytratila móda?!" říkáte si možná. Takovým steskům nerozumím. Cožpak zmiňovaní pánové nejsou modními ikonami nebo aspoň módními ikonkami?! Cožpak dnešní příspěvek není plný modních tipů pro dámy?! 


Pokud snad někomu chybí nějaká fotografie mojí maličkosti, tady je:


Ten snímek je takovým volným pokračováním dvou fotek, které se již v blogu objevily. Pro uvedení do kontextu je pro jistotu přikládám.


Co dnes do hudebního okna? Něco praštěnýho? Kdysi jsem narazil na klip, který do škatulky "praštěný" docela sedí. Francouzská kapela Les Chevals v něm klasické nástroje kombinuje s lasturami. Nápad opravdu praštěný, výsledek skvělý.


Vždy se mi líbilo, když někdo v muzice použil rozumným způsobem nějaký netradiční hudební či "hudební" nástroj. Nejspíš jste viděli klip s famózním nástrojem "marble machine" švédské kapely Wintergatan. Ta je nástupcem stejně zajímavého projektu Detektivbyrån. Obě kapely se přímo vyžívají ve zvuku netradičních nástrojů. Jednou jsem tu psal o jejich využití thereminu. Tady jsou dvě verze Marble Machine.


Tady ještě jednou to samé s využitím "jednoho jediného nástroje":


Na závěr z jiného soudku, ze soudku s bourbonem. Rockabilly kapel je bambilión a The Devil's Daughters nepatří ke špičce. Téhle kapele se rozhodně nedá upřít jedna věc. Ano, hádáte správně, zpěvačky mají moc pěkné sýkorky. Kruh se nám tak pěkně uzavírá a já si jdu dát šlofíka.

Vystavil v

2 komentáře:

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)