Vlnění

Blíží se advent. To asi spoustu čtenářů překvapí, ale o překvapení tady nejde. Nějak se potřebuji dostat k úvodu mého dnešního příspěvku.

Bude to rok, co jsem se ve Vídni sešel s jedním zajímavým človíčkem z twitteru. O dnešním textu nic neví, takže zachovám jeho anonymitu a budu používat kódové označení Červená kareta.
Před oním rokem to byl rok, co jsme se měli setkat poprvé. Nevyšlo to, neboť doprava v celé ČR zkolabovala, aby našemu setkání zabránila.

Tohle není Červená kareta, ale Karl Oskar Källsner

z webu  Välklädda Svenska Herrar.

Nevyšly nám ani další pokusy o setkání v ČR, až se stalo, že jsme ve stejný den měli cestu do Vídně. Trochu jsem se obával, jak se tam najdeme a trochu spoléhal na to, že místo rudé růže v klopě kabátu budu mít jako poznávací znamení třicet studentek zdravky kolem sebe. 

Většinu fotografií v dnešním příspěvku je možné chápat jako formu dopisu Ježíškovi.

Obával jsem se zbytečně. Červená kareta byl nepřehlédnutelný i ve Vídni. Sympaťák s výrazným motýlkem, pestrobarevnou šálou, sakem z Harris Tweedu, vestičkou z téhož... Přiznávám, že jsem sako z tohoto proslulého materiálu viděl na vlastní oči poprvé a poprvé měl příležitost si tenhle materiál osahat a slyšet o něm informace z úst pyšného majitele.

Červená kareta se rozvykládal o tom, jak s nadšením studoval historii Harris Tweedu, četl si o oblasti, kde se vyrábí a jak se zájmem přečetl trilogii Petera Maye z ostrova Lewis. Zajímavá náhoda, já měl zrovna v torně poslední román Petera Maye Ostrov Entry. Ten sice není situován do Skotska, ale se Skotskem má hodně společného a atmosféra knihy je velmi podobná.

Později jsem Červenou karetu oslovil s prosbou, zda by o Harris Tweedu nenapsal pár řádků pro tenhle blog. Souhlasil, ale nějak se mi nepodařilo z něj ten článek vymámit. Napíšu tedy o Harris Tweedu pár řádků sám s tím, že v tom nebude autenticita nositele svršku z tohoto ušlechtilého materiálu a možná taky spousta nesmyslů a polopravd.

Červená kareta v Harris Tweedu

Tweed je obecně sportovně elegantní látka s vlněným povrchem. Označení sice odpovídá názvu skotské řeky Tweed, ale spojení s řekou vzniklo údajně omylem při přepisu obchodního označení látky twill. I levnější tweed patří k dražším materiálům, Harris Tweed je potom šampaňským mezi tweedy.

Srovnání se šampaňským není od věci. Harris Tweed je chráněná značka ručně tkaného tweedu, který se vyrábí na ostrovech Harris a Lewis na Vnějších Hebridách. Harris Tweed je jednou z mála látek se statutem chráněného místa původu.

Na Vnějších Hebridách musí probíhat všechny fáze výroby a vlna musí pocházet z místních ovcí s typickými černými ksichtíky. Z Harris Tweedu se dnes vyrábí leccos. Nejsem asi povolaný k nějakým radám, ale asi bych nedoporučoval vzít si v jeden okamžik víc jak tři kousky. :-)

Na T začíná také další látka, která se zrodila ve Skotsku a která se rovněž vyrábí z ovčí vlny. - tartan. Nebudu se o tartanu rozepisovat, ale jednu skutečnost bych zmínil. Když jsem si četl o Harris Tweedu, narazil jsem m.j. na dvě stránky: harristweed.org a harristweedscotland.com. Druhý web uvádí v seznamu obchodníků také Skotský obchod v Praze. Zde můžete koupit m.j. kompletní skotský kroj, jehož základem je kilt z tartanu. Tip pod stromeček? Nemáte zač.

Hodinky s páskem z tartanu

Produkce Harris tweedu závisí na poptávce, ale také na počtu tkalců a dalších pracovníků v jednotlivých fázích výroby. V poslední době zájem obyvatel Vnějších Hebrid o tkalcovskou práci stoupá. Zásluhu na tom mají také modní návrháři, kteří Harris Tweed rádi využívají ve svých kolekcích. Typické je využití Harris Tweedu třeba v případě Ralpha Laurena.

Také následující obrázek je třeba chápat jako součást mého dopisu Ježíškovi. Předpokládám, že moje míry zná. Otázka je, zda taky ví, jestli nosím vlevo nebo vpravu. Takže, Ježíšku, vpravo, jedině vpravo!

Výrazně se na popularitě tweedu podílejí také některé zajímavé osobnosti. Za všechny bych zmínil Ditu Von Teese, Sherlocka Holmese a Červenou karetu.

Už jsem to naznačil, ale pro jistotu to ještě připomenu. Tweed je látka, která se vyrábí z ovčí vlny. Z oveček je potřeba nejprve tu srst nějak dostat. Stříhání probíhá jednou až dvakrát do roka a zkušený střihač prý ostříhá za hodinu dvacet ovcí. Předpokládám tedy, že si taková ovečka vůbec nevšimne, že ji někdo stříhá. Přesto mám pocit, že když jsem naposledy v kabátě z ovčí vlny najednou vyhodil vzhůru všechna čtyři kopýtka, byla to karma nebo pomsta oveček.

Ještě jsem si v téhle souvislosti vzpomněl na to, že jsem měl na VŠ spolužáka Tibora Ovečku. Vypadal zvláštně, neboť měl jedno obočí výrazně klenutější než druhé. Měl tak neustále takový potutelný lišácký výraz. Klidně si to jméno dejte do vyhledávače; přibral, ale ten výraz mu zůstal.

Tenhleten svetřík není upletený z ovčí vlny, ale z bavlny. 

Fotku jsem zařadil proto, že mě zaujalo označení výstřihu. 

Slight neckline jsem si nejprvé přeložil jako "nepatrný výstřih".

Z ovčí vlny se samozřejmě nevyrábí pouze tweed nebo obecně tkané materiály, zpracovává se taky pletením. Na ruční pletení se dnes spousta lidí dívá s jistým despektem. Já jsem narazil na zajímavou pletařku - Islanďanku Rebekku Guðleifsdóttir. Je to sympatická blondýna, která ráda plete a ráda a dobře fotí, především islandskou přírodu.

Možná, že jste tenhle vodopád viděli na mnoha fotografiích již dříve. Stejně ji sem dám v podání Rebekky, protože to je úžasné místo. Jde o vodopád Seljalandsfoss. Leží nedaleko pobřeží na jihu ostrova mezi městem Selfoss a dalším vodopádem Skógafoss. Je napájen řekou Seljalandsá a padá z bývalých útesů do hloubky 60 metrů.

Mimochodem, víte, jakým způsobem se mezi 300 tisíci Islanďanů vybere národní fotbalové mužstovo? Pokud ne, tak si to přečtěte zde. Mě to docela pobavilo.

Další sympatickou Islanďankou ve svetru z ovčí vlny je Sóley Stefánsdóttir. Island je plný zajímavých muzikantů a Sóley je jedním z nich. Tím zahajuji hudební okénko dnešního příspěvku.

Dalším zajímavým hudebním projektem z Islandu je kapela Amiina. Kombinují elektronické nástroje s různými nástroji akustickými, lidovými a archaickými. Výsledek je hodně zajímavý.

Sigur Rós patří k těm nejznámějším Islanďanům. Skvělou atmosféru má klip Olsen Olsen natočený na koncertu pod širým nebem. Všimněte si, kolik lidí v klipu má na sobě typický islandský svetr.

Když se rozhodnete plavat z Vnějších Hebrid na Island a zhruba v polovině cesty odpočíte doprava, doplavete na Faerské (ovčí) ostrovy. Název si zaslouží plným právem, žije zde dvakrát více ovcí než lidí. To je docela unikát. Lépe na tom jsou jen ovčí velmoci jako Austrálie a Nový Zéland.
Také na Faerských ostrovech najdeme zajímavé hudební projekty. Jedním z nich je kapela Orka.

Velmi známou interpretkou z Faerských ostrovů je Eivør Pálsdóttir, která ve své hudbě kombinuje rock, jazz, folk, pop i klasickou hudbu, ale kořeny má ve faerských baladách.

Na závěr se vraťme do Skotska. Zaujala mě kytarová kapela The View. Kyle Falconer je takový sympatický grázlík.

Na úplný závěr ještě klasický rock v podání Jethro Tull. Skladba Heavy Horses je ze stejnojmeného alba, na jehož obalu je skotský frontman Ian Anderson v tweedu.