neděle 17. dubna 2016

Jako v bavlnce

Původně se tento příspěvek měl jmenovat Čekání na Gedžitku, Gedžitka ovšem nepřišla a z celého čekání tak nakonec bylo takové trochu absurdní drama.


K novému názvu mne dovedla následující úvaha: Nebýt vynálezce bavlny, čekal bych na Godota, vlastně na Gedžitku, nahý, pouze v brýlích a kožených botách.


Bavlna je navíc při bližším pohledu úplně neuvěřitelný materiál. Nemyslím tím pouze to, že je to materiál velmi příjemný na vlastním i cizím těle. (Předpokládám, že Gedžitka taky chodila výhradně v bavlně. Představoval jsem si její příchod nějak takhle.)


Fascinující mi připadá to, co všechno se skrývá za plodinou, která nás již tolik let a v tak velkém rozsahu obléká. 
Napadá mě, že s velkou nadsázkou by se Americká občanská válka mohla označovat jako válka bavlněná, podobně jako se třeba první anglicko-čínská válka nazývá opiová. Historici by mě jistě opravili, že vliv otroctví, na kterém tehdy bylo pěstování bavlny založeno, na vznik války Severu proti Jihu se přeceňuje, ale já tam tu souvislost vidím a připadá mi zajímavá. 


Další velkou "událostí", která je s bavlnou spojená, je vysychání Aralského jezera. Do roku 1960 bylo Aralské jezero čtvrtým největším jezerem na Zemi. Pak se ale dalo pár chytrých hlav dohromady a řekly: "Dost!" Není náhodou, že těch pár chytrých hlav se sešlo v Sovětském Svazu. Megalomanské dílo v podobě zavlažovacích kanálů, které vedly k bavlníkovým plantážím v Uzbekistánu, prakticky odřízlo Aralské jezero od dvou zdrojů vody - řek Amudarji a Syrdarji. 
O tom, jak to dopadlo existuje celá řada materiálů. V podstatě se dá říct, že Aralské jezero dnes již neexistuje. 



Napadá mě ještě pár dalších smutných údajů, které souvisí s tak příjemným textilním materiálem, ale přidám už jen jeden, který má spíš zábavnější podtext. V málokteré zemi je prý tolik vášnivých kuřaček jako v Barmě. Místní ženy si ovšem oblíbily doutníky s velmi pestrým složením. Vnější vrstva bývá zpravidla tvořena vysušenými listy rostliny carbia myxa, vnitřek obsahuje směs rozdrceného tabáku a další příměsi, mezi kterými nechybí ani malé kousíčky speciálně dehydrovaného dřeva a také kousíčky hedvábí a bavlny.


Asi bych se taky měl trošku vrátit k módě. Alespoň tedy na fotkách bavlněných košil, které musí lahodit oku každého gentlemana i každé dámy.



Jaká jiná hudba se k bavlně hodí víc než blues? Když jsem pátral po nějakém zajímavém kousku, narazil jsem na perlu, o které jsem do této chvíli nevěděl. 22. listopadu 1981 navštívili během amerického turné členové Rolling Stones klub, kde vystupoval legendární bluesman Muddy Waters. Waters si je pozval na pódium a kamery byly u toho. 
Tohle video obsahuje příchod Rolling Stones do klubu a potom také jejich vstup na pódium. Já jsem z těch záběrů nadšený!


Čtvrtým největším producentem bavlny je Pakistán. Z Pakistánu pochází zpěvák Nusrat Fateh Ali Khan, který ve světě zpopularizoval qawwali: hudební formu súfismu, mystické odnože islámu, usilující o navázání kontaktu a splynutí s bohem skrze extatické hudební vytržení. 
Asi nejznámějším projektem je účast na soundtracku k filmu Dead Man Walking společně s Eddie Vederem. Mimochodem hlavní hrdinka filmu pracuje v černošské čtvrti New Orleans - kolébce blues a ve své době město s významnou burzou bavlny.
Nusrat Fateh Ali Khan dva roky po natočení filmu zemřel, následuje tedy klip, kde Eddie Veder zpívá s jeho synovcem Rahat Fateh Ali Khanem.


Žádné komentáře:

Okomentovat