Bekovky v Praze

Ti, kdo mě čtou pravidelně (viď, Danielo!) si jistě všimli, že jsem se na týden odmlčel. Dával jsem se totiž do pořádku po návštěvě Prahy.

Co tak hrozného se mi v Praze stalo? Vlastně nic, co bych od Prahy neočekával. Problém je v tom, že do Prahy jezdím velmi sporadicky a vždycky zapomenu na to, co mi připravila při poslední návštěvě. Jako bych se neustále vracel k půvabné, ale neuvěřitelně svéhlavé milence.

Irishboy bekovka od bekoff.cz

Už jen to nevyzpytatelné počasí! Takový komplikovaný duben u nás teda nemáme. Naštěstí jsem se prozíravě připravil na několik variant. Tyto přípravy mě ovšem postavily před řešení různých otázek: K tomuto kabátu mi sedne spíš tahle bekovka; k saku ovšem zase spíš tahle. Co teď? Nakonec tedy se mnou cestovaly bekovky dvě. Slyšíš to, Praho? 

Vlněná bekovka Samuel od bekoff.cz

Když jsem se do Prahy vypravil naposledy, zkolabovala doprava v celé republice. Tentokrát se to zvrtlo až těsně před Prahou. Na sjednanou pracovní schůzku jsem dorazil s dvouhodinovým zpožděním.

Moje současné problémy s matkou měst plynou ve velké míře z toho, že jsme se seznámili v osmdesátých letech minulého století. Jsem dalek toho, nějak si tu dobu idealizovat, ale musím přiznat, že tenkrát měla zvláštní kouzlo. Byla šedivější, ale přesto nějak přitažlivější. Zažil jsem tady třeba undergroundový koncert na parníku nebo vystoupení nizozemského divadelního souboru Dogtroep v Baráčnické rychtě, obojí v takové spiklenecké atmosféře konce socialismu v Čechách.

Když jsem hledal informace o tom, jak je to s Baráčnickou rychtou dnes, narazil jsem na pozvánku na koncert kapely Pitch Bender. Zaujala mě a při dalším hledání jsem objevil následující klip s jejich zpěvačkou Sisou Fehérovou:

Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že tenhle příjemný klip byl natáčený v místě, kde jsem si teď při poslední návštěvě Prahy pochutnával na opékaném buřtu - u Café Márnice. Pokud bych následující snímek neudělal před pár dny, ale v době natáčení, bylo by na něm pozadí slečny Fehérové.

Jak se tak na ten snímek dívám dnes, je na něm nějak podezřele málo lidí. Na každém dalším kroku jsem totiž narážel na skutečnost, že je dost těžké pořídit v Praze snímek, na kterém by nebyly hromady lidí, kteří pořizují snímky s hromadami jiných lidí. Nakonec se mi přece jen podařilo najít skulinku a vyfotit z Karlova mostu takové to obligátní panorama.

Po chvíli mne zase vcucnul dav turistů a vláčel po Královské cestě. Jakmile mě ten nesmlouvavý proud vyplivl, rychle jsem se snažil dostat na břeh. Podařilo se mi nakonec najít ostrůvek, kde jsem mohl nabrat síly pro další boj s vlnami babylónského řečiště. Na tomto ostrůvku pak vznikla titulní fotografie dnešního příspěvku.

Stejně však do Prahy zase brzy vyrazím. Zase se tam budu nekriticky těšit. Možná s sebou vezmu na výlet ještě další bekovky. Třeba nějakou z e-shopu bekoff.cz.

Vintage bekovka z bekoff.cz

Tenhle obchůdek je mi totiž velmi sympatický. Je za ním zajímavý příběh a v něm spousta kvalitních "plochých čepic". Fotografie v dnešním příspěvku byly použity s laskavým svolením zakladatele obchůdku a přestože bekoffky na sobě mají dámy, jsou určeny ženám i mužům.

Na závěr ještě jeden hudební kousek. V Praze byl natočen klip sympatické švédské kapely Detektivbyrån - Lyckans Undulat. Mimochodem člen kapely se nedávno na internetech objevil jako bláznivý konstruktér pozoruhodného hudebního nástroje: "Marble Machine".